ILLUZE: No to mě právě momentálně děsně točí, že poslední dobou jezdili jednou za těch 14 dní "na otočku", což je úplně na hovno. Tzn. dozvíme se to den - max dva předem a někdy ještě v ten den ráno nemáme jistotu a zůstanou max. 6 hodin z toho tak polovina zabere oběd a kafíčko (a je úplně jedno jestli na oběd vyjedem nebo tchyně přijede nebo vařim já). Máme pokoj pro hosty i s manželskou postelí a když už na to přijde, zvem je na noc a sami u nich taky přespáváme. Jenže na rychlo se to teď nedá, je potřeba to tam předem vytopit. Co s hodinou až třema, což nám zbejvá při rychlo návštěvě fakt nevím. Moje mamka se obvykle hlásí minimálně 14 dní dopředu a jede na 2 noci, takže jeden večer rande/kino druhej pokec u vína. Dělat nějakou práci se nevyplácí, mají tendenci utýct od dětí a bejt užitečný, případně kontorlovat jestli to děláme správně, což už není na nervy, ale rovnou na odstřel. Když jde tchyně, která údajně jede kuli dětem, po obědě drhnout kachliky do koupelny, pindá něco o užitečnosti a jak jim taky rodiče pomahali (žeby pomsta), zatímco tchán pokukuje co by se dalo kde vylepšit (na jaře to v nestřežený chvíli odnesla půlka zlatýho deště, teď na podzim se vybil na srážení a sběru ořechů těsně před dozráním) nebo uděluje za rohem manželovi rady do života, zatímco děti blbnou na zahradě nebo seděj u pohádky jako vždycky. Na procházku jsme je poslali jednou, byli zpět za 10 min. Tím nám vyšlo, že jedinej způsob jak přežít a nechat děti aby si užili návštěvy, je všechny bavit společně něčím, kde nejdou nadělat škody. Takže zabitej den. Na to předat klíče, děti, uvařenej oběd a odjet nemám koule a muž taky ne ani nám to nepřijde slušný.
No ty dary to je těžký, když už to manžel přijme, nemůžu ho před nima shazovat. Co se peněz týče, to je ztracenej argument už kuli tomu, že třeba tchán někde něco vyšmelí, takže ho to ani moc nestojí a sic nejsou nijak extra zazobaný, ale příjmy měli do nedávna oba nadprůměrný. Takže mě to třeba dovádí k úvaze, jestli do vyřikání nezahrnout, zda si plně uvědomujou, že jejich syn, bez ohledu na vlastní názor a to co reálně hodlá udělat, v komunikaci s nimi vždy souhlasí a nikdy neodmítá, maximálně se snaží věci odložit, zahrát do autu a to i za cenu toho, že ohne pravdu v lež.
ILLUZE: Vůbec není za co se omlouvat, já to beru jako názor a jsem ráda když vidím, že někdo uvažuje podobně nebo má/měl podobný problémy. Taky mě to nutí víc uvažovat.
Jo nervy to je věc. Pokud to chci brát pozitivně, můžu to brát jako formu duševního cvičení, učení se diplomacie a krocení cholerický stránky svojí osobnosti.