ILLUZE: Jo, nějakou podobu bych tu viděla. Také si říkáme co by bylo fajn koupit vnoučatům, co se nikdy neztratí, mnohokrát jsme se s nimi domluvili na hlídání dětí u nich, což je pro nás největší pomoc. Na vaření bohužel moc daleko a jinak tchyňka moc zručnostma neoplývá.
Tchán pomahal fyzicky při rekonstrukcích (je mimo jiný zručnej v zedničině a obkladačství), ale bylo to vždycky o nervy, je taky cholerik a nekrotí se vůbec, takže výsledek je, ale za cenu obrovskýho stresu pro ostatní (vždycky se sere něco na co je potřeba si pořádně zařvat nebo je rovnou na hovno všechno). Mužovi se povedlo se od táty potřebný dovednosti naučit, takže radši dělá sám, nebo s úplně cizím pomocníkem než poslouchat řev a nechat se deptat (a já taky). Nehledě na jistotu, že věci budou udělány opravdu tak jak my potřebujeme a né tak jak si tchán myslí, že je pro nás dobrý. Je pravda, že v tomhle ohledu jsme nedovedli najít adekvátní náhradu, krom toho, že je to skvělej děda, kterej se neostýchá ani mimino přebalit, děti ukládat, hlídat. Jo a taky zařizuje bicykly, těm taky rozumí, letos chce staršího kluka na dva tejdny v zimě pro sebe, že ho bude vozit do ski školy.
Mě přijde, že pro nás dělaj dost a že jim za to nezapomínám děkovat a zdůrazňovat, že si jejich pomoci vážím. Je mi blbý ještě něco vymejšlet, mají i svoje starosti a touhy. Tchyně už co ji znám (8 let?) básní o nový kuchyni, sami mají na baráku co vylepšovat, mají přátele s kterejma rádi cestujou a pocit, že na nic nemají čas a všechno. A těžko se "vyříkává", že tohle a tamto už je pro nás zbytečný, že už pro nás dělají hodně, že budeme rádi, když pro změnu udělají něco pro sebe a rádi jim s tím pomůžeme, když to myslí tak dobře. A tchyni už urazili větší píčoviny... Každopádně jsem ráda za tvoje zkušenosti, protože v celé té podobnosti shledávám, že neustálé vyhledávání kompromisů a ujasňování si hranic nakonec snad povede k nějakýmu dlouhodobýmu zlepšení.
VERONIKA22: Spíš jsme se blbě vyjádřila. Děti na hlídání jim pravidelně svěřujeme i na několik dní, takže to jim rozhodně nechybí. Teď ale jezdí na 4-6 hodin s tím, že oni sami musí strávit min. 4 hodiny v autě a realizaci návštěvy nejsou schopni kolikrát potvrdit do poslední chvíle. Kdyby zustavali dýl a věděli bychom o jejich návštěvě dopředu, určitě si na část jejich pobytu nějakej samostatnej program najdeme. K tomu to minimálně pro mě nic neřeší, stejně nebudu dělat co bylo na plánu, stejně mě budou srát, protože chvíle na blbý pindy se najde, problém to neřeší spíš odkládá a komplikuje. Dovedu si živě představit: "to jste měli říct, že nemáte čas" a odér trapnosti při příjezdu a odjezdu. Jsme zpět v začarovaným kruhu, kdy muž není schopen jim odporovat a když už něco řekne, mě je blbý ho před nima shazovat (jediná odpověď co se nabízí je: " co mám dělat, když vám všechno zase odkejval" nebo rovnou volat zpět s tím, že můj muž je debil a ví hovno o tom co je v plánu) a k tomu čas jsme vlastně čas měli, když byl na plánu jen úklid, relax, odpočinek od lidí, prostě volno. Přeci jenom s nima chceme udržovat slušné vztahy a rozvíjet vzájemnej respekt.