• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ROHATEJTchýně
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    MARKYSHA: ano, taky mě nebaví zahradničení, já jsem ta, co na základce měla trojky (horší se nedávaj) z úkolů jako "plení"...
    A je to koníček a drahý, i ta biojabka vyjdou levněji koupit, než to mít s náklady na chalupu (a dojezd). Takže pokud mě to nebaví, beru těžce představu, že bych měla pomáhat, když už na tohoto koníčka starší příbuzní už fyzicky nemaj - pomáhám tam, kde to není koníček, to je jasné. Matce jsem k jejímu překvapení řekla, že já ji taky nenutím hrát PC hry, což je můj koníček...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    EDERA: tam je to složitější o to, že tchán za to nemůže, mozek mu žere epilepsie, problém je v okolní rodině, která tenhle fakt ignoruje a jak jsou zvyklí skákat, jak tchán píská, skákají podle něj dál, ať má sebedebilnější nápady. Jednou hromadně vyskočí za ním z toho příslovečného okna. A navíc se mu mění povaha a je zlý.
    SANTAL: mně ani nevadí, že tam jsou, kdybychom se nějak dohodli na vaření a měli vlastní program, ale jak tam dojedou, jí se jenom, to co oni rozhodnou, já do kuchyně nejsem vpuštěna, což obnáší, že třeba jsem chtěla dělat v třicítkách vedra lehký oběd se salátem a byly španělský ptáčky na tuku, že jsme se nejeli koupat, ale šli v tom vedru do lesa, že sice mají gril, ale nechtějí používat, protože by jim večer uniklo něco v bedně, mají bazén, ale nenapouští se atd. atd. A já teda vůbec nejsem na chaty. Když u někam po Čechách, tak pronajmout a ne do toho strkat peníze a čas, nebaví mě to, ani zahrada.
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    MARKYSHA: á, letos se mi povedlo nebýt na chalupě mých rodičů - 20km od nás - ani jednou. Mám z toho divné pocity, ale... horší by to bylo tam, no.
    U tchýně, 450km, jsem byla na chalupě 2 x, jednou celý týden, jako dovolená (a to tam přišli za týden 2x, jednou obrat ovoce, na otočku, jednou se tam potkala rodina - právě proto, že jsme tam i my - nechtěli po nás nic, nekritizují nás za nedostatečný úklid, nedodržení místních zvyků a tak, ... a jsou milí.
    EDERA
    EDERA --- ---
    MARKYSHA: Dědovi příště řekni, že mileráda přijedeš trhat parkety, když on mezitím bude doma hlídat a kojit.:-P A jinak to pusť z hlavy.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Jdu si zahudrat.
    Tchánovci náhodou náhodou zjistili, že jim hnijou parkety na chalupě, takže včera bylo pozdě, nezájem, komu se to hodí všichni v sobotu na chalupu vytrhávat parkety a kopat díru. Muž si to zařídí, měl tenis, volá tchýni, v kolik tam má být a dozví se mezi řečí, že tchán to začal dělat sám a namohl si záda. On ten vůl je hlavně v invalidním důchodu kvůli tomu, že nesmí vykonávat manuální práci, což podle něj trhání parket je práce duševní, že...takže jsme mysleli, že to tedy odkládají na další víkend, najednou SMS, všichni nutně na neděli na brigádu na chatu, tak tam muž jel, tchán tam samozřejmě taky byl, belhal se tam prý jako Quasimodo a motal se všem pod nohy. Pak chtěl Toník babičce volat, protože slyšel, že tam táta jel, tak chtěl taky a měl to slíbeno, že může zavolat. Tak si zažvatlal a pak prej, že se mnou chce mluvit děda...no a on mi normálně vyčetl, že odpočívám doma!!!!! Já mám na starosti děti celý týden, ještě v neděli a odpočívám, to jsem měla jako Tondu zavřít do klece, Alenku na záda a jít makat. Když jsem to řekla muži, tak se tomu zasmál, jak je táta výbornej, hahaha....A přitom o tu jejich chalupu nikdo nechce jezdit, jen z donucení, že skuhraj, že to dělaj pro všechny. Ale nikoho tam nenechají bez jejich přítomnosti dýl než čtyři dny, na což já i švagrová prdíme.
    NUFINKA
    NUFINKA --- ---
    VERONIKA22: jednim z nejhorsich kamenu utrazu je fakt ze diky spatnemu zdravi jsou vlastni deti nemozne, bohate by mi stacilo kdyby mne nechali napokoji....
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    NUFINKA: věřím, uvidíš časem zda to stojí jen hodně nervů a nebo ty nervy jsou něčím vyváženy. Třeba finance/užitečné dary či péče o budoucí vnoučata :o)
    NUFINKA
    NUFINKA --- ---
    Mile damy tak va, nevim zda juchat, ze i kdyz me doted tchyne byly vzdy darecky (pocitam mezi ne i maminku jen pritele co sem s nim dlela ve vazbe pres 8 let). Nakolik jsem ponekud komplikovanejsi vztahove, mam i pul roku novy vztah a v ramci nej jsem se tento vikend seznamovala - lecit se z toho budu asi tak pul roku a to i kdyz musim objektivne konstatovat, ze bylo uz i mnohem hur, jen s pribyvajicimi roky nejak vydrzim cim dal mene ci co....
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    ILLUZE: nevím a uvažuju. ale jelikož ten můj názor považuji za správný tak asi jo ;o)

    No ohledně neplýtvání mé energie to tak dělám a občas si myslím své a fakt tu řeč svedu na počasí ale jde spíš o vzdálené známé.O blízkou rodinu už skoro vůbec - tam už dobří zemřeli.

    Ale občas si trvám na svém neb můj táta je fakt hnusnej a snaží se ponížit a utlouct každého kolem sebe a já 25let držela pusu a nikdy mu nic neřekla. a jak to dopadlo? náš první pobyt u něj děti probrečely a proklepaly se. Pomalu přestaly mluvit.
    Takže vůči němu klidně i řvu. Protože to co dělal celé naší rodině prostě vnoučatům dělat nebude.

    U tchýně je to jiné: 9let či kolik jsem zkoušela s ní mluvit jako dospělý s dospělým = prosím nelezme si do zelí. vůůůůbec to nepomohlo. ani o 1%. takže na to seru a jdu jí z cesty. Zrušila jsem veškeré styky.

    ( to u toho táty to pomáhá a situace se zlepšila tak o 40% ale mám dojem, že dál už to nepůjde )
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    VERONIKA22: Opravdu tak po uznávání tvého názoru tak toužíš?


    VERONIKA22: Vrátím se k "radě" tvé psycholožky... nepřebrala sis to třeba jinak, než ti řekla? Opravdu ti řekla tohle výslovně?
    A ne - vyslechnout si radu tchánů a pak prostě a jednoduše trvat bez dalších komentářů na svém? Popravdě řečeno - nikdo nejsme neomylný...
    Naše babi je slušný generál... vždycky byla... mamka z ní občas kvetla, já někdy také. Teď si vyslechnu, odkývu, že je fajn, že jí to fungovalo, nám však funguje zavedené. A raději převedu řeč na vaření nebo zahradu - její koníčky a oblasti, které jsou pro mne od ní nevyčerpatelným zdrojem inspirace a praktických zkušeností...
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    Tak dneska mě zase poměry u tchánovců dostaly. Tchýně už dětem dala nějaké drobnosti a to takové, že děti věk: 2 a 3 roky dostaly skleněné hračky! ( myslela jsem, že snad blbě vidím ).
    Babička to okomentovala: dávejte na to pozor né že si to zase rozbijete! Je to křehké tak opatrně.
    Uplynulo 5 min a po celém pokoji byly střepy. Manžel vystartoval, že půjde zametat. Já se nadechla, že snad tchýni za tyto dary zabiju a v tchán i manžel se na mě podívali.....že to teda né. Mamince se nezkřiví ani vlásek! Natož nějaké vyčítání, že dětem vybrala špatné dárky.
    Tak jsem polkla a vydržela to.
    Ale nasraná jsem až na půdu. Tchýně je totiž takový generál, že povýšit se nad ní ti dva chlapy ještě nezvládli. A dnešní incident nebyl jediný. To se opakuje každý 30dnů kdy tchýně dostane důchod. Vždycky nakoupí něco u vietnamců a ještě to samé odpoledne na děti vyjede, že si ty hračky rozbily.

    Fakt otřesný když je člověk sám proti světu a zastání nemám. Maminka je totiž posvátná. Já už kolikrát vystartovala a tchýni seřvala ale pak když je tchýně s tchánem stranou tak slyším: ale neboj vybrala si hezké dárky jen je prostě holky rozblily. A to je stále dokola. Takže už mi přijde zbytečné plýtvat svojí energií a já fakt čekám na to až tchýně zemře! fakt že jo!

    ( nemyslím to ani tak jako téma do diskuze - ale jako povzdech nad tím jak je těžké mít v rodině nenormální tchýni :oD
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    Kachníku těžký. Sousedka má matku co je taky krutě na obtíž ale kupuje dvojčecím vnoučatům první i poslední + hlídání. Takže známá trpí jako blázen a matku vzdálenou 15km + 7 telef.hovorů týdně zvládá ale vše co jde jedním uchem dovnitř musí i druhým uchem ven.

    Já to takhle praktikuju i s mým tátou. Každý den si musíme volat přes skype. Víc nanicovaté rozhovory jsem v životě nevedla. To je naprostá ztráta času. už ho často ani nevnímám a jemu je to v podstatě jedno ( jsem si všimla ). On je rád, že mě vidí, odkecá si co měl na srdci. Má to tak v podstatě i se známými. Ač si oni na něj nevzpomenou ani 1x ročně tak on je schopen je milovat i po 25letech co mu ani 1x neprojevili přátelskou náklonost. a neustále za nimi jezdí ( a neohlašuje se předem )
    KACHNIK
    KACHNIK --- ---
    ILLUZE: Jo, nějakou podobu bych tu viděla. Také si říkáme co by bylo fajn koupit vnoučatům, co se nikdy neztratí, mnohokrát jsme se s nimi domluvili na hlídání dětí u nich, což je pro nás největší pomoc. Na vaření bohužel moc daleko a jinak tchyňka moc zručnostma neoplývá.
    Tchán pomahal fyzicky při rekonstrukcích (je mimo jiný zručnej v zedničině a obkladačství), ale bylo to vždycky o nervy, je taky cholerik a nekrotí se vůbec, takže výsledek je, ale za cenu obrovskýho stresu pro ostatní (vždycky se sere něco na co je potřeba si pořádně zařvat nebo je rovnou na hovno všechno). Mužovi se povedlo se od táty potřebný dovednosti naučit, takže radši dělá sám, nebo s úplně cizím pomocníkem než poslouchat řev a nechat se deptat (a já taky). Nehledě na jistotu, že věci budou udělány opravdu tak jak my potřebujeme a né tak jak si tchán myslí, že je pro nás dobrý. Je pravda, že v tomhle ohledu jsme nedovedli najít adekvátní náhradu, krom toho, že je to skvělej děda, kterej se neostýchá ani mimino přebalit, děti ukládat, hlídat. Jo a taky zařizuje bicykly, těm taky rozumí, letos chce staršího kluka na dva tejdny v zimě pro sebe, že ho bude vozit do ski školy.
    Mě přijde, že pro nás dělaj dost a že jim za to nezapomínám děkovat a zdůrazňovat, že si jejich pomoci vážím. Je mi blbý ještě něco vymejšlet, mají i svoje starosti a touhy. Tchyně už co ji znám (8 let?) básní o nový kuchyni, sami mají na baráku co vylepšovat, mají přátele s kterejma rádi cestujou a pocit, že na nic nemají čas a všechno. A těžko se "vyříkává", že tohle a tamto už je pro nás zbytečný, že už pro nás dělají hodně, že budeme rádi, když pro změnu udělají něco pro sebe a rádi jim s tím pomůžeme, když to myslí tak dobře. A tchyni už urazili větší píčoviny... Každopádně jsem ráda za tvoje zkušenosti, protože v celé té podobnosti shledávám, že neustálé vyhledávání kompromisů a ujasňování si hranic nakonec snad povede k nějakýmu dlouhodobýmu zlepšení.

    VERONIKA22: Spíš jsme se blbě vyjádřila. Děti na hlídání jim pravidelně svěřujeme i na několik dní, takže to jim rozhodně nechybí. Teď ale jezdí na 4-6 hodin s tím, že oni sami musí strávit min. 4 hodiny v autě a realizaci návštěvy nejsou schopni kolikrát potvrdit do poslední chvíle. Kdyby zustavali dýl a věděli bychom o jejich návštěvě dopředu, určitě si na část jejich pobytu nějakej samostatnej program najdeme. K tomu to minimálně pro mě nic neřeší, stejně nebudu dělat co bylo na plánu, stejně mě budou srát, protože chvíle na blbý pindy se najde, problém to neřeší spíš odkládá a komplikuje. Dovedu si živě představit: "to jste měli říct, že nemáte čas" a odér trapnosti při příjezdu a odjezdu. Jsme zpět v začarovaným kruhu, kdy muž není schopen jim odporovat a když už něco řekne, mě je blbý ho před nima shazovat (jediná odpověď co se nabízí je: " co mám dělat, když vám všechno zase odkejval" nebo rovnou volat zpět s tím, že můj muž je debil a ví hovno o tom co je v plánu) a k tomu čas jsme vlastně čas měli, když byl na plánu jen úklid, relax, odpočinek od lidí, prostě volno. Přeci jenom s nima chceme udržovat slušné vztahy a rozvíjet vzájemnej respekt.
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    KACHNIK: možná jsem to přehlídla ale zajímala by mě odpověd na nápad co měla ILLUZE, že by tchánovci mohli několik hodin hlídat vnoučata a ty by jsi byla s manželem venku?
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    ILLUZE: a co chceš dělat při rozhovoru s lidmi, kteří nikdy neuznají tvůj názor? a bohužel jsou tvoji příbuzní takže je občas vídat budeš?
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    KACHNIK: hele, tohle jsme tu onehdá rozebírali v jiném klubu...
    mám neskutečně hodnou tchýni... snaží se být nápomocna, jak to jen jde... akorát, že i na úkor svého zdraví... a z toho mi, obzvlášť toto léto veselo nebylo, takže jsem se snažila "být napřed", aby prostě bylo hotovo - nakonec jsem se z toho v kombinaci s nemocí dětí a prací téměř složila - nezbylo, než si s mamkou natvrdo promluvit... no nic, nezabralo to, a vzala si nějaké věci osobně... že je prostě zvyklá stále pracovat a být užitečná...
    bylo mi hrozně... nechtěla jsem jí ublížit...
    na řešení, uspokojivé pro obě strany se nakonec přišlo - občas mamču poprosím, aby nám navařila, něco zašila (tohle absolutně nedávám), žehlení je už minimum (sušička vyřešila ta původní kvanta prádla) - ona je spokojená a já už nemám tak černé svědomí a tendence se ztrhat... a děti s mužem nadšení, mamka vaří skvěle :)
    KACHNIK
    KACHNIK --- ---
    ILLUZE: No to mě právě momentálně děsně točí, že poslední dobou jezdili jednou za těch 14 dní "na otočku", což je úplně na hovno. Tzn. dozvíme se to den - max dva předem a někdy ještě v ten den ráno nemáme jistotu a zůstanou max. 6 hodin z toho tak polovina zabere oběd a kafíčko (a je úplně jedno jestli na oběd vyjedem nebo tchyně přijede nebo vařim já). Máme pokoj pro hosty i s manželskou postelí a když už na to přijde, zvem je na noc a sami u nich taky přespáváme. Jenže na rychlo se to teď nedá, je potřeba to tam předem vytopit. Co s hodinou až třema, což nám zbejvá při rychlo návštěvě fakt nevím. Moje mamka se obvykle hlásí minimálně 14 dní dopředu a jede na 2 noci, takže jeden večer rande/kino druhej pokec u vína. Dělat nějakou práci se nevyplácí, mají tendenci utýct od dětí a bejt užitečný, případně kontorlovat jestli to děláme správně, což už není na nervy, ale rovnou na odstřel. Když jde tchyně, která údajně jede kuli dětem, po obědě drhnout kachliky do koupelny, pindá něco o užitečnosti a jak jim taky rodiče pomahali (žeby pomsta), zatímco tchán pokukuje co by se dalo kde vylepšit (na jaře to v nestřežený chvíli odnesla půlka zlatýho deště, teď na podzim se vybil na srážení a sběru ořechů těsně před dozráním) nebo uděluje za rohem manželovi rady do života, zatímco děti blbnou na zahradě nebo seděj u pohádky jako vždycky. Na procházku jsme je poslali jednou, byli zpět za 10 min. Tím nám vyšlo, že jedinej způsob jak přežít a nechat děti aby si užili návštěvy, je všechny bavit společně něčím, kde nejdou nadělat škody. Takže zabitej den. Na to předat klíče, děti, uvařenej oběd a odjet nemám koule a muž taky ne ani nám to nepřijde slušný.
    No ty dary to je těžký, když už to manžel přijme, nemůžu ho před nima shazovat. Co se peněz týče, to je ztracenej argument už kuli tomu, že třeba tchán někde něco vyšmelí, takže ho to ani moc nestojí a sic nejsou nijak extra zazobaný, ale příjmy měli do nedávna oba nadprůměrný. Takže mě to třeba dovádí k úvaze, jestli do vyřikání nezahrnout, zda si plně uvědomujou, že jejich syn, bez ohledu na vlastní názor a to co reálně hodlá udělat, v komunikaci s nimi vždy souhlasí a nikdy neodmítá, maximálně se snaží věci odložit, zahrát do autu a to i za cenu toho, že ohne pravdu v lež.
    ILLUZE: Vůbec není za co se omlouvat, já to beru jako názor a jsem ráda když vidím, že někdo uvažuje podobně nebo má/měl podobný problémy. Taky mě to nutí víc uvažovat.
    Jo nervy to je věc. Pokud to chci brát pozitivně, můžu to brát jako formu duševního cvičení, učení se diplomacie a krocení cholerický stránky svojí osobnosti.
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    KACHNIK: a omlouvám se za nevyžádané rady...
    jen jsem si tuhle uvědomila, co jsem si mohla ušetřit nervů, kdybych tenkrát věděla to, co dnes...
    KACHNIK
    KACHNIK --- ---
    VERONIKA22: Krom toho každý a hned odvést téma, musim souhlasit, protože to tak vlastně dělám. Když mám na věc jinej názor nebo vidím, že se mnou někdo úplně nesouhlasí, mám tendence mu vysvětlovat jak jsme k tomu svýmu smýšlení dospěla a proč se mi nelíbí jeho způsob. U tchánovic už to posuzuju podle důležitosti problematiky, na prkotiny sere pes = rozhovor o počasí. U důležitějších věcí vysvětluju, ale když už to má nějakej efekt, tak jen krátkodobej. Striktní "NE" bez keců kolem, zabírá nejlíp, ale je mi to zas blbý, pokud chci postupně dosáhnout vzájemnýho pochopení, považuju vysvětlení za důležitý. Taky to není stoprocentní, většinou se mě/nás ještě párkrát optají jestli to NE je fakt NE.
    Kdybych měla na druhý straně někoho na kom mi vůbec nezáleží nebo byla přesvědčená, že je úplně blbej, asi bych se chovala jinak. Stejně tak, pro někoho jehož sebevědomí je pod bodem mrazu je asi lepší nenechat se zpochybňovat.
    Machrovat můžu jak chci, ale stejně budu mít z vyříkání za 14 dní staženej žaludek a stejně budu zase nepříčetná až mi tcháni za zády překazej plány (i kdyby plán byl unudit se k smrti) nebo podeptaj manžela.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam