ELIZHANNAH: Duvody jsem mela vice mene dost podobny ale ja nemela prave ani toho psa :( ale nastesti uz jsem se dostala aspon z tohodle docela uspesne :) ted jeste prekonat vsechny ty ostatni nedostatky a budu skoro normalni :)

FANAE: jj to znám, taky jsem jeden čas trávila celý dny jenom doma u pc, to bylo hustý... měla jsem depku z krize vztahu, posléze z rozchodu a posléze z přerušení vš... měla jsem hroznou stíhu, že jakmile vylezu ven, určitě se v tom někdo bude rejpat a bude se mě vyptávat. Ven jsem vycházela jenom večer, se psem, abych nikoho moc nepotkávala, zvláště ty "vyptávací typy" ne.

Jinak jak jste tu někdo psal, že nemáte žádný přátele, jsem na tom stejně, vlastně nikdy jsem moc přátel neměla, ale v poslední době se i ta hrstka, co jsem nasbírala různě na základní, střední a vysoké škole, mění ve známý, akorát si občas napíšem přes icq nebo si pošleme mail, sms, příp. zavoláme, a tím to hasne... není moc čas udržovat kontakty pomocí nevirtuálního setkání (když mám čas já, nemá čas druhá strana a opačně), kámošky jsou různě odstěhovaný, vdaný, mají malý děti, náročnou práci, náročný studium... je to krize... a sama jít do společnosti je pak těžký.

JOHY: ad to, že píšeš, že se to vyhrotilo, když ses odstěhoval od rodičů - tomu se myslím říká ztráta pevné struktury, to se stává hodně lidem na prahu dospělosti, kdy přestanou studovat a/nebo se odstěhujou od rodičů a svůj život si začnou řídit od úplných maličkostí až po velký věci sami... najednou jim chybí ten člověk nad nima, co by jim pořád říkal, co právě mají dělat - a je to na jednu stranu dobře (svoboda), na druhou stranu blbě, protože než si navyknou být svým vlastním šéfem, tak nějakou dobu hustě tápou v chaosu...

HONZAF: tak to jsem to měla trochu jinak, po 9 měsících v nemocnici jesem stejně nebyla schopná dojít ven a když už tak jsem kolabovala..

FANAE: jojo to je presne ono. me zachranila .. prave nutnost se uzivit, platit najem a tak.

HONZAF: Pul roku jsem sedela doma u pocitace a ani si nebyla schopna dojit nakoupit . Proste pul roku NAPROSTO zadnej kontakt. Pak to bylo vesely jit ven

FANAE: jo me taky v tomdle pomahaji kontakty s jinymi lidmi. ktery zase vedou ke snizeni te "lenosti" a ta kdyz je mensi tak zase vede na vic tech kontaktu s lidmi .. pozitivni zpetna vazba proste. jednou se mi nejak povedlo byt delsi dobu nemocny ... a jit potom do prace mezi lidi bylo NEUVERITELNE tezky :-/
pak kdyz jsem byl doma nezamestnany .. eh .. darmo povidat

jo, lenost v tom je taky!

lenoši:)

SIVER: u mě to takhle nefunguje.. Vzhledem k mému studiu psychologie.. si to takhle "nalhat neumím". .)

Tak v tom bych se skoro videla taky, jenze jsem proste usoudila, ze je to neprekonatelna lenost :) Taky jsem mela i obdobi, kdy jsem se ani k tomu ucesani nedokopala, kdyz jsem nemusela. od doby co chodim do prace to je trosku lepsi, ale taky jak nemusim nic delat , tak proste nedelam... Treba vim o spouste veci, co bych mohla delat, chtela zkusit jenze se proste nijak nedokopu zadnym myslitelnym zpusobem a uz vubec ne sama.

ARIA: tak hledat tu motivace v něčem jiném,motivace je dobrá věc,ale musíš vidět výsledky,pak lze se dále a více motivovat..

SIVER: a když není odkud brát? :)

JOHY: já se taky bál,jdi do toho nemáš co ztratit...

ARIA: motivace musí byt...

SIVER: tak to já dělám už několik let, ale pomalu opouštějí síly a motivace .)

SIVER: dalo, jasně že jo...ale nějak se toho bojim.

TRISSIE: asi to spolu souvisí....

ARIA: taky mám pocit, že jsem na to sám...

JOHY: ne. prasky jsme pak vysadil (dosli mi .. ) a za nejaky cas jsme mel ty 3 tydny dovolenou kde jsem si .. proste odpocinul ..
do te doby .. jsem nikam sam nechodil.. krome do prace .. od rana do vecera vecer domu .. pracovat z domova vytuhnout s ntb na brise ... rano se tak probudit .. a do prace ..

ARIA: já nedávno podnikal taky ranec věcí sám a i tak jeto fajn nekdy

JOHY: jo ja se toho taky bal :( ale nakonec to nebylo zas tak spatny. dokonce mi i prislo, ze jsem zpozoroval kdy zabraly. vylozene mi to prislo jako zmacknuti cudliku. rozhodne to byly nejake z novych modernich AD. takze jsmenepozoroval zadne utlumy nic ...

JOHY: no, tak přesně s tímhle se většina těch lidí kolem mě léčila s depresema...

SIVER: tak já to tak mám taky sice jako stav po nemoci, ale dost plíživej .( Každopádně ono kdyby bylo s kým, tak by to třeba i šlo..

JOHY: bez neco delat dokopej se...nemyslis ze by se to dalo se donutit neco jit delat? kino,auto,fitko,micove hry,cestovani,fotogravovani,cokoliv

TRISSIE: spíš si myslim, že u mě to ani nejsou tak deprese, jako absence vůle, nějakýho vnitřního řádu, kterej by mi řekl: hele konečně se seber a přestaň marnit čas....

HONZAF: po těch prášcích si nemusel tři týdny vůbec nic dělat, nebo jsem tě špatně pochopil??? toho se chci zbavit...
TRISSIE:

JOHY: co je špatnýho na antidepresivech? Nesmíš při nich chlastat, to je pravda, ale jinak je to lék na chemickou nerovnováhu organismu - když jsou potřeba, tak jsou potřeba stejně jako diabetik potřebuje inzulin a není kvůli tomu méněcenný...
to už mi přijde horší se v tom plácat bez pomoci jen proto, aby člověk sám sebe neorazítkoval jako "divnýho" - ale dělá to jen sám sobě, nikdo jinej s tím problém mít nebude...

JOHY: bez k psychatrovi i psychologovi ja to teda zvladnul v obracenem poradi..) nejake prasky sice hodne zabraly , ale co mi nakonec pomohlo, bylo, ze jsem 3 tydny lezel v posteli, a nemusel VUBEC NIC (no dobre .. oslavili jsme vanoce..)

TRISSIE: toho se bojim jak čert kříže....
je to vlastně taková směska stavů....nerozhodnosti, absence vůle, jakejsi tlak společnosti na to něco dělat - vybrat si "profesi", zařadit se - tomu se nechci podvolit, dřív jsem zvládal spoustu věcí najednou.

začalo to na střední a vyhrotilo se to poté, co jsem se odstěhovaů od rodičů - tam mě nic nedželo, většinu času jsem trávil venku s různými lidmi a aktivitami. ale teď jakoby mě ta svoboda bydlení stáhla ruce...najednou nevim, co se sebou a tak raděj nědělám nic....čumim do bedny nebo do stropu a čekám na noc...

JOHY: jestli je to takhle dlouho a máš problémy i třeba se obléknout a učesat, pokud nemusíš ven, tak bych teda smětala k doktorovi na tvém místě - pár známých s podobnými příznaky se vzpamatovalo až na antidepresívech...

JOHY: tak když te baví ty věci a nedokopeš se k nim tak to tak hrozné ještě neni to mi věř...kdyby to bylo tak hrozne tak se nakopnes a udelas ty veci co tě baví