PABA: Jojo vybrat si v klidu to pravé ořechové. Kéž by to potkalo i moje děti. Já právě kdysi utekla z domova a vrhla se do toho co bylo po ruce abych nežila pod mostem. Letos jsem se rozhodla, že žiju život někoho jiného. A je na čase najít si něco vlastního. Po 12měs trápení a dělání toho co zase vídám v mém okolí jsem si něco našla něco co v mém okolí nikdo nedělá. Tak snad obstojím :o)

Podle mě ti, kteří mají rodiče takové, co jim od malička říkali, jak jsou skvělí a úžasní, mají z půlky vyhráno. Věří si a podle toho se chovají, nic pro ně není ztraceno, protože to "já" přeci zvládnu. Jsou úspěšní, i když občas prohrají. Mají plno přátel a vrací se jim to, že opravdu jsou úžasní.
A ti kteří nedostali tenhle bezvadný program do hlavy ve své dětství a místo toho jim bylo vtloukáno, že jsou to looseři, z většiny případů z nich také vyrostou looseři. Musí si tedy tento program vymazat a vytvořit si ten správný, začít si sám říkat "Já jsem úžasný, Já to zvládnu, To musí vyjít, atd".
Ano nejde to ze dne na den, chvilku trvá než tomu zcela uvěříte, udává se období 21 dní, ale vyplatí se to vyzkoušet. :-)

GARBAGE: Jsem teda zatím zelenáč a život se učím ale odhaduju, že to tak bude.

Poslední dobou mě i napadá, proč by náš právní systém nemohl být i trochu jiný. Pokud někdo ve věku řekněme pod 25let vraždí, šikanuje a jinak ubližuje druhým tak bych do toho namočila i ty rodiče.

Plus teda já bych si na své rodiče a jiné jim inteligentně podobné přála bič v podobě nějakých EQ testů. Když teda děti může mít každý a toto právo se nikomu nesmí ubírat. Tak každý kdo by děti měl tak by v začátcích jednou za pár let povinně na sociálce absolvoval rozhovor či nějaký test společenský pravidel a slušného jednání.
No a pokud by ty výsledky byly prabídné tak by ty děti byly sledované i sociálkou.
Já jsem se takhle s mými rodiči na sociálku dostala až v mých 16letech a sociální pracovnice co nás měla na starosti koulela očima a kdyby mohla tak mámu snad zavřela natvrdo.
Já jsem dnes už rodičem dvou potomků a už přístup mých rodičů vidím i pokročilým pohledem. Je to katastrofa ne entou a nestýkám se s nimi jak to jen jde.

VERONIKA22: Takze jsme zas u rodicu - tam, kde to vsechno zacina..

LUCKYMARY: souhlas. Dodnes nevím jestli jsem se introvertem/samotářem narodila nebo mě k tomu život donutil.
Ale na druhou stranu chci napsat. Že vzhled je až druhotná věc.
Manžel je na tom se vzhledem taky prabídně ale od mala mu rodiče do hlavy rvali, že je nejúžasnější a nejkrásnější na světě a on dnes svých egem a sebevědomím přebije každého kdo by mu jen chtěl naznačit že je outsider.

Dnes jsem četla toto a chtěla bych to sem vložit i ostatním:

http://bhakti.cz/dokumenty/knihy/jmrss.pdf

13 praktických cest, jak začít milovat sám sebe. Blog - Jiří Kysilka (blog.iDNES.cz)
http://kysilka.blog.idnes.cz/c/323307/13-praktickych-cest-jak-zacit-milovat-sam-sebe.html

tudy jistě povede správná cesta :o)
Já třeba minulý týden hodně neuspěla a bylo potřeba si přiznat omyl jako blázen a nyní když čtu výše uvedené články tak jim dávám za pravdu. Vím, že jsem dělala věc pro kterou mě sem nikdo neposlal a nebyl to žádný můj dar. Teď o 5 dnů později už se zase věnuji tomu proč jsem sem byla poslána a opět se daří senzačně. Úžasné, že existuje způsob jak se cítit dobře a vidět, že dělám šťastnými i ostatní.

Ale nejvíc mě těší, že v článcích zmiňují, že mít se rád je jen návyk a je potřeba se tuto věc naučit. A učit se nové věci jde přeci kdykoliv :o)

CATHERINE: P.S. na pevnou vůli se vykašli ta nefunguje. Nedávno to někde někdo popisoval příkadem: že se narveš do vánoční formičky a záleží jen na tvé pevné vůli jak dlouho v ní dokážeš být narvaná? někdo 1hod / 1den a někdo možná celý život ale to vede k různým psychickým i fyzickým nemocem. To si buď jistá.

Je to jen o tvém rozhodnutí. Tak vadí mi opravdu něco nebo je vše v klidu? Pokud mi opravdu něco vadí tak jak to odstranit? a když zvládnu nový návyk co získám? Koučové se vždy ptají: jak se dnes cítíš? jak se budeš cítit až bude z poloviny hotovo a jak se budeš cítit až dosáhneš vytouženého?
Chceš se někomu dokonalému připodobnit či chceš sama sobě dokázat, že jsi nejlepší? Oboje je zprávně oboje funguje.

P.S. až se rozhodneš pro první změnu svých návyků tak to tedy chce vnitřní pochopení proč to děláš a kdo z toho co bude mít. A opravdu to chce vnitřní nasrání, že nesnášíš sebe pokud to děláš. Že dokud to děláš tak jak to děláš tak jsi na úrovni / pro smích či doplň si to správné.

a druhé P.S. až se rozhodneš a budeš uvažovat o první změně napiš do google S.M.A.R.T.E.R. a podle toho návodu co obdržíš si naplánuj novinky, které chceš do života zavést

CATHERINE: No a ty rodiče. Já od nich utekla v den 18tých narozenin a fakt mám co vyprávět.
Utekla jsem a byla jsem happy víc než kdy předtím ale i tak to štěstí nepřebilo to co jim člověk nemá v úmyslu nikdy zapomenout a jak ti posrali začátek života.

Dnes jsem naprosto vyléčená ale je to novinka asi 14dní stará :o)
1) Přečíst knihu http://knihy.abz.cz/prodej/jak-se-smirit-s-minulosti = to mi pomohlo zlepšit situaci tak o 70%
2) pak jsem asi 5 let nevěděla co ale dál neb to nestačilo. Pak jsem se prostě jen jednou zamyslela a rozhodla se. Řekla jsem si, že chci být úspěšná a doposud jsem nikdy nebyla tzn. zkusím nějak na tu minulost prostě zapomenout. Lépe tedy řečeno kdykoliv ti to vleze na mysl tak to zase jakoby vymazat a potlačit. Říká se tomu: nový návyk - kašlat na to co ti mozek předhazuje. To mi pomohlo tak na 90%
3) no a já život snáším nejsnadněji, když věci asociuji s jinými. Tzn. v těch nejtěžších chvílích jsem myslela na vozíčkáře neb to mají ještě složitější nežli já a u těch rodičů mě napadlo: že já bych přece mohla mít ty nejlepší rodiče na světě co by ve mě od mala pěstovali vztah k hudebním nástrojům či angličtině. "Prosrali" bychom tím mých 15let a já bych se pak rozhodla, že miluju jen sport a francoužštinu. To mi v mozku tak rozsvítilo, že jsem na své rodiče definitivně a navždy zapomněla. Ani ti milující ti nedají to co v sobě najdeš až pobereš rozumu. Oni tě soudí z vnějšku a nemají možnost vědět v čem tě rozvíjet. Zda ti kazí / či nekazí život když tě celé dětství tahají po vzdělávacích kroužkách.

mě tohle prostě moc pomohlo. Že ani ti nejúžasnější nepoznají co ti mají dát aby jsi jim v 15ti letech poděkovala.

P.S. jinak k tomu mozku. Je to truhlice všech neštěstí a neúspěchů a je potřeba ignorovat cokoliv ti předhodí. Já mnoho týdnů strávila i tak, že jsem jen konala to nejnutnější ( dýchat, jíst, trochu mluvit a jinak nic moc nedělat ) tzn. snaha naučit mozek ať se konečně vypne a přestane otravovat.
A ono to samozřejmě pomáhá.

Zkus si najít téma: mozek 21dnů. Vědecky bylo zjištěno, že cokoliv budeš nového dělat pochopí tvůj mozek až po 21dnech. Dřív se nové cesty pro neurony prostě nepoloží.