LUCKYMARY: souhlas. Dodnes nevím jestli jsem se introvertem/samotářem narodila nebo mě k tomu život donutil.
Ale na druhou stranu chci napsat. Že vzhled je až druhotná věc.
Manžel je na tom se vzhledem taky prabídně ale od mala mu rodiče do hlavy rvali, že je nejúžasnější a nejkrásnější na světě a on dnes svých egem a sebevědomím přebije každého kdo by mu jen chtěl naznačit že je outsider.

Dnes jsem četla toto a chtěla bych to sem vložit i ostatním:

http://bhakti.cz/dokumenty/knihy/jmrss.pdf

13 praktických cest, jak začít milovat sám sebe. Blog - Jiří Kysilka (blog.iDNES.cz)
http://kysilka.blog.idnes.cz/c/323307/13-praktickych-cest-jak-zacit-milovat-sam-sebe.html

tudy jistě povede správná cesta :o)
Já třeba minulý týden hodně neuspěla a bylo potřeba si přiznat omyl jako blázen a nyní když čtu výše uvedené články tak jim dávám za pravdu. Vím, že jsem dělala věc pro kterou mě sem nikdo neposlal a nebyl to žádný můj dar. Teď o 5 dnů později už se zase věnuji tomu proč jsem sem byla poslána a opět se daří senzačně. Úžasné, že existuje způsob jak se cítit dobře a vidět, že dělám šťastnými i ostatní.

Ale nejvíc mě těší, že v článcích zmiňují, že mít se rád je jen návyk a je potřeba se tuto věc naučit. A učit se nové věci jde přeci kdykoliv :o)

CATHERINE: P.S. na pevnou vůli se vykašli ta nefunguje. Nedávno to někde někdo popisoval příkadem: že se narveš do vánoční formičky a záleží jen na tvé pevné vůli jak dlouho v ní dokážeš být narvaná? někdo 1hod / 1den a někdo možná celý život ale to vede k různým psychickým i fyzickým nemocem. To si buď jistá.

Je to jen o tvém rozhodnutí. Tak vadí mi opravdu něco nebo je vše v klidu? Pokud mi opravdu něco vadí tak jak to odstranit? a když zvládnu nový návyk co získám? Koučové se vždy ptají: jak se dnes cítíš? jak se budeš cítit až bude z poloviny hotovo a jak se budeš cítit až dosáhneš vytouženého?
Chceš se někomu dokonalému připodobnit či chceš sama sobě dokázat, že jsi nejlepší? Oboje je zprávně oboje funguje.

P.S. až se rozhodneš pro první změnu svých návyků tak to tedy chce vnitřní pochopení proč to děláš a kdo z toho co bude mít. A opravdu to chce vnitřní nasrání, že nesnášíš sebe pokud to děláš. Že dokud to děláš tak jak to děláš tak jsi na úrovni / pro smích či doplň si to správné.

a druhé P.S. až se rozhodneš a budeš uvažovat o první změně napiš do google S.M.A.R.T.E.R. a podle toho návodu co obdržíš si naplánuj novinky, které chceš do života zavést

CATHERINE: No a ty rodiče. Já od nich utekla v den 18tých narozenin a fakt mám co vyprávět.
Utekla jsem a byla jsem happy víc než kdy předtím ale i tak to štěstí nepřebilo to co jim člověk nemá v úmyslu nikdy zapomenout a jak ti posrali začátek života.

Dnes jsem naprosto vyléčená ale je to novinka asi 14dní stará :o)
1) Přečíst knihu http://knihy.abz.cz/prodej/jak-se-smirit-s-minulosti = to mi pomohlo zlepšit situaci tak o 70%
2) pak jsem asi 5 let nevěděla co ale dál neb to nestačilo. Pak jsem se prostě jen jednou zamyslela a rozhodla se. Řekla jsem si, že chci být úspěšná a doposud jsem nikdy nebyla tzn. zkusím nějak na tu minulost prostě zapomenout. Lépe tedy řečeno kdykoliv ti to vleze na mysl tak to zase jakoby vymazat a potlačit. Říká se tomu: nový návyk - kašlat na to co ti mozek předhazuje. To mi pomohlo tak na 90%
3) no a já život snáším nejsnadněji, když věci asociuji s jinými. Tzn. v těch nejtěžších chvílích jsem myslela na vozíčkáře neb to mají ještě složitější nežli já a u těch rodičů mě napadlo: že já bych přece mohla mít ty nejlepší rodiče na světě co by ve mě od mala pěstovali vztah k hudebním nástrojům či angličtině. "Prosrali" bychom tím mých 15let a já bych se pak rozhodla, že miluju jen sport a francoužštinu. To mi v mozku tak rozsvítilo, že jsem na své rodiče definitivně a navždy zapomněla. Ani ti milující ti nedají to co v sobě najdeš až pobereš rozumu. Oni tě soudí z vnějšku a nemají možnost vědět v čem tě rozvíjet. Zda ti kazí / či nekazí život když tě celé dětství tahají po vzdělávacích kroužkách.

mě tohle prostě moc pomohlo. Že ani ti nejúžasnější nepoznají co ti mají dát aby jsi jim v 15ti letech poděkovala.

P.S. jinak k tomu mozku. Je to truhlice všech neštěstí a neúspěchů a je potřeba ignorovat cokoliv ti předhodí. Já mnoho týdnů strávila i tak, že jsem jen konala to nejnutnější ( dýchat, jíst, trochu mluvit a jinak nic moc nedělat ) tzn. snaha naučit mozek ať se konečně vypne a přestane otravovat.
A ono to samozřejmě pomáhá.

Zkus si najít téma: mozek 21dnů. Vědecky bylo zjištěno, že cokoliv budeš nového dělat pochopí tvůj mozek až po 21dnech. Dřív se nové cesty pro neurony prostě nepoloží.

GARBAGE: Za prve se omlouvam, nick zni veronika a ja ti pisu jako chlapovi.. Nevsimla jsem si. * Hezky napsane, prectu si to potom jeste jednou, aby se to uchytilo. Ve skutecnosti sem se na takovou vec primo neptala, ale presto jsi mi odpovedela.

CATHERINE: Opravdu hodně si zjistit o vnitřní motivaci ( odkazy bohužel nemám ) a efektivní komunikaci například. Ta totiž nikoho neponižuje a všem zvedá jejich úroveň.
Já jsem za život snad 60x dostala sprďana za to jak mluvím, že mám sebevědomí asi na tak na bodu mrazu. A nikdy mi nikdo nepomohl to napravit. Ani nikdy na mě ani nic nezabralo.

Tak jsem zkusila to co píšou v knihách úspěšní. Všude se píše, že na prvním místě je povinnost: nějak se chovat. Takže jsem to začala dělat porůznu během svého dne:

1) chovat se efektivně - tzn. nic neodkládat na zítřek, pořádně poučit děti aby mi nepřidělaly potíže opět za 15min, umít psa po procházce, nachystat si jídlo včas, zamyslet se zda dokážu aspoň 1/12 dne být bez sladkého atd atd atd. prostě nezadělávat si na problémy, které přijdou večer / ráno / za týden

2) vše si zařizovat sám - žádné miláčku podej mi, maminko zařídíš to, kolegyně koupíš mi to, tatínku stavíš se mi tam atd atd.

3) správné mluvení - tzn. žádná sprostá slova, totální zákaz sledování TV zpráv, totální zákaz řešení čehokoliv co se netýká mého života, totální zákaz používání slova musím ( buď chci a nebo je to potřeba : chci si zajít k doktorce, je potřeba přezout pneumatiky, je ještě potřeba koupit rohlíky atd ). A taky co nejvíc vynechat slova s předponou ne ( zapnout mozek a najít v češtině jiné sloveso )

4) a do každé věty narvat: já, chci, jsem, mně /mě . Furt jen mluvit o sobě

5) no a pak taky přátelé. Přátelé jsou váš odraz :o(. Chcete být lepší? Pusťte některé k vodě

6) no a také pozitivní vyjadřování se. Tzn. sklenice je z poloviny plná. Fajn, že jsi většinu úkolu zvládnul atd atd. neustále sebe a okolí chválit a hodnotit úspěchy.

(Vysrat se na české školství, které nás naučilo, že se počítá jen množství chyb). Doporučuju i pročíst stránky soukromých základních škol. Tam je přesně napsáno jak se máme chovat!

Výsledek po 3-4měsíční totální dřině je ten, že mám sebevědomí skoro skoro jako skála. Dejte mi vybrat z 10věcí a já vám do 2sekund vyberu co chci a proč.

Nevěřím vlastním očím a jsem vděčná za to jak to pomohlo :o)

Včera jsem sledovala tyto videa http://tvurceosudu.cz/v1 a mluví tam o tom samém. Mluvit správně / mluvit správně a zase mluvit správně. To je základ všeho.

A pokud se ještě někdo potýká s problémem s minulostí či rodiči, tak napište taky poradím co mi pomohlo.

GARBAGE: chtěla bych dodat, že je naprostá hovadina jak internet tvrdí stanovit si cíle......tedy vnější cíle. To je taková "hovadina", že každého kdo se o to snaží srazí ještě na větší dno. Je potřeba nejdříve dosahovat svých vnitřních cílů - Tzn. milovat svůj každodenní život, svůj vzhled, své názory, svoji váhu, svůj vzhled, své vyjadřování....být hrdý na typ přátel, který mě obklopuje, být spokojený na styl jakým s tebou jednají členové rodiny a jakým stylem jim ty odpovídáš a hájíš sama sebe.
Spousta si toho přečíst o tom, že existuje vnitřní motivace, smysluplnost, efektivita a možná i asertivita. Dodržovat taky jasně dané povinnosti jako je: nemluvit sprostě, nemluvit negativně o komkoliv i o sobě.
Jakmile se ti podaří toto všechno splnit tak ti najednou samo od sebe přijde samozřejmé dosahovat i něčeho dalšího v životě který žiješ. Najednou uslyšíš intuici a to je skoro jedinný způsob jak svých cílů pak dosáhnout.

Omlouvám se pokud odpovídám mimo mísu neb tvůj příspěvek byl dost krátký. Ale zároveň se domnívám, že se mi v životě povedlo už tolik zázraků, že můžu poradit ostatním. Ráda vše co píšu rozvedu dál a dál

SRNECEK: příklad z mého života. všechny členy příbuzenstva co mě sraly a drželi mě podle mě v jejich debilní sféře jsem odklopla. Jediný s kým držím kontakt je můj táta. Když jsem ho jako povahu u psycholožky popisovala tak mi řekla: ale ten člověk má tak mizivé sebevědomí, že je to snad až v záporných číslech. vždyť on každou druhou větou říká, že člověk na sebe nikdy a to naprosto nikdy nesmí pomyslet. Musí si všechno nechat líbit a nejlepší je být hadrem na podlahu pro každého ze svých známých.
No a já se svým tátou musím vést konverzaci dnes a denně přes skype kvůli vnoučatům :o/

Ale velmi mi pomohlo, když mi někdo řekl, kdo mě to vlastně furt drží u země. začala jsem se na toho člověka dívat jiným pohledem a brát ho méně na vědomí.

takže můj poznatek: stačí fakt přečíst tucet knih aby se sebevědomí zlepšilo a pokud se nelepší může za to vnější svět a je potřeba to překopat ( lidi, místo k bydlení )

CATHERINE: to je fakt, já si sednu vedle psycholožky a perlim a jedu aniž bych si něco připravila.
Kdysi jsem dostala doporučení ať si píšu deníček kvůli myšlenkám a polemizování. Chvíli to fungovalo a už to zase nefunguje.
Zakopané myšlenky se ze mě linou jen když píšu email směřovaný psycholožce a pak ho třeba neodešlu.
Ten odborník se pro mě stal asi nějakým styčným bodem a jen jemu se otevírám.

Je tak krásný jak ten odborník ve mě něco probouzí a to zcela běžnou debatou a jak to dělá divy. Škoda, že si lidé sami často sedí na vedení a sami se nikam moc neposunou :o/

Musím se podělit o můj poznatek. Pozitivní knihy čtu už asi 4-5let a byla to pro mé já vždycky taková berlička. a velmi pomaličku se to zlepšovala ale to byl fakt hlemýždí krok.
Teď už 5měsíců chodím k psycholožce ten pokrok co jsem udělala je větší než za minulých 5let!
a nejsmutnější na tom všem je, že si stojím za tím, že do sebe nejde nic natlouct :o/
Někdo jiný vám musí nastavit zrcadlo na váš současný život a otevřít vám oči + najít to uťápnuté já a rozlousknout proč to já je uťápnuté. a postavit Vás na nohy.
Teď čtu knížku Tajemství vnitřní mluvy a tam se píše, že pomoc z venčí je jako smrad.....vyvětráš a je pryč. a plně s tím autorem souhlasím.
Ať jsem toho načetla tuny tak 98% se vypařilo. a ono celkově nemohlo se to dostat dovnitř neboť člověk byl uvnitř velmi uzavřený.
Začínám mít pocit, že bez odborné pomoci je těžké se někam dohrabat a vzchopit se.

Mluvím tedy o sobě a tedy i o lidech co jim neustále někdo ego pošlapával a současný život také stále není OK.

MINERVA: K tomu sebevědomí zvenčí, myslím že ženský nejlíp dokáže zvednout sebevědomí chlap, kterýho si ona váží. Tím, že jí občas pochválí nějakou její přednost, nebo jí prostě dává najevo, že to na ní má rád.