Mně vždycky přišlo, že slovo sebevědomí nepostihuje tak docela svůj význam.

sebe vědomí

To je přece vědomí sama sebe. Jak jinak se to dělá než, že si člověk během svého dne uvědomuje různé části (nebo celek) sama sebe? A dále pak teda stav, kdy si člověk je delší dobu v kuse nebo pořád vědom sám sebe, svých myšlenkových pochodů, vlastností "svého člověka" atp.

Taková ta síla ducha, ta neochvějnost, víra ve své postoje, takové to "mít jasno" atp. co se běžně pod slovem sebevědomí popisuje, pak nasnadě pochází z výše zmíněného vědomí a pozorování. Protože když jeden něco delší dobu pozoruje, tak to zná a když něco zná tak voilá. znalost je předpokladem něco umět.

LUCKYMARY: Doplním, Chtít, věřit, a MAKAT! :) Bez toho se nestane nic. Jinak hezké myšlenky

MOODYCAT: Je to dlouhá cesta a taky musí mít pevné základy, protože se může najít nějaký "dobrák", který tě rozhodí a celé tvé úsilí je v háji... Dělej, co máš ráda, obklop se milými lidmi, nauč se žít i sama se sebou a úspěch se dostaví, stačí jen chtít a věřit (to je občas to nejtěžší)

MOODYCAT: Jistě. V tom případě velmi doporučuji knížku Miluj své tělo od Luise L. Hay (což hodně pomohlo mě) nebo Miluj svůj život (podle toho jsem se ještě nedokázala řídit, to zase pomohlo mé mámě), je spoustu cest, tohle je jedna z nich.

Zázraky se dějí, na Silvestr byla pánská volenka a já jsem byla vybraná jako druhá :) No jsem zvědavá jak dlouho z toho budu žít. Je to fajn, nezůstat až nakonec

VERONIKA22: Určitě je dobré, buď být velmi dobrý v tom, co dělá plno lidí, nebo ukojit poptávku a mít ve své čtvrti svůj monopol. V dnešním světě nepřeberného množství prací, je celkem složité najít si právě to, co splní ty požadavky, které člověk hledá.
Určitě se nemusíš poznávat na 100% a pusť se do toho, ty nejtěžší rozhodnutí, bývají ty nejlepší. :-)

PABA: Jojo vybrat si v klidu to pravé ořechové. Kéž by to potkalo i moje děti. Já právě kdysi utekla z domova a vrhla se do toho co bylo po ruce abych nežila pod mostem. Letos jsem se rozhodla, že žiju život někoho jiného. A je na čase najít si něco vlastního. Po 12měs trápení a dělání toho co zase vídám v mém okolí jsem si něco našla něco co v mém okolí nikdo nedělá. Tak snad obstojím :o)

Podle mě ti, kteří mají rodiče takové, co jim od malička říkali, jak jsou skvělí a úžasní, mají z půlky vyhráno. Věří si a podle toho se chovají, nic pro ně není ztraceno, protože to "já" přeci zvládnu. Jsou úspěšní, i když občas prohrají. Mají plno přátel a vrací se jim to, že opravdu jsou úžasní.
A ti kteří nedostali tenhle bezvadný program do hlavy ve své dětství a místo toho jim bylo vtloukáno, že jsou to looseři, z většiny případů z nich také vyrostou looseři. Musí si tedy tento program vymazat a vytvořit si ten správný, začít si sám říkat "Já jsem úžasný, Já to zvládnu, To musí vyjít, atd".
Ano nejde to ze dne na den, chvilku trvá než tomu zcela uvěříte, udává se období 21 dní, ale vyplatí se to vyzkoušet. :-)

GARBAGE: Jsem teda zatím zelenáč a život se učím ale odhaduju, že to tak bude.

Poslední dobou mě i napadá, proč by náš právní systém nemohl být i trochu jiný. Pokud někdo ve věku řekněme pod 25let vraždí, šikanuje a jinak ubližuje druhým tak bych do toho namočila i ty rodiče.

Plus teda já bych si na své rodiče a jiné jim inteligentně podobné přála bič v podobě nějakých EQ testů. Když teda děti může mít každý a toto právo se nikomu nesmí ubírat. Tak každý kdo by děti měl tak by v začátcích jednou za pár let povinně na sociálce absolvoval rozhovor či nějaký test společenský pravidel a slušného jednání.
No a pokud by ty výsledky byly prabídné tak by ty děti byly sledované i sociálkou.
Já jsem se takhle s mými rodiči na sociálku dostala až v mých 16letech a sociální pracovnice co nás měla na starosti koulela očima a kdyby mohla tak mámu snad zavřela natvrdo.
Já jsem dnes už rodičem dvou potomků a už přístup mých rodičů vidím i pokročilým pohledem. Je to katastrofa ne entou a nestýkám se s nimi jak to jen jde.