GAF: Ano a v jakém rámci o tom uvažuješ? Byvše boha poslušný se dá v primitivnějších kulturách za jistých okolností i vraždit a pocitově z toho vyjít dobře, přinášíme bohům různé oběti a cesta do nebe je tedy opravdu různá.
Jsme jen vychováni k jiným předsudkům, nemusíme to třeba v sobě lámat :)
Ergo nejvíc pravdě se imo podobá, aby člověk přišel do nebe, měl by dělat, co sám považuje za správné, co je primárně v souladu s ním samým a ne s morálkou.
Strašení peklem je pro malé děti. Vnímám to tak, že v okamžiku, kdy se začnu bát, abych neskončil v pekle, už se ho paradoxně bát nemusím, již v něm jsem :)

CHORCHEOS: no dobře, ale můžu teda argumentovat. Respektive každý je trochu jiný a už jenom to, že bude zažívat jiné zážitky, byvše ten hodný, boha a církve poslušný, člověk, kterému se daří dobře i po stránce citové/pocitové, znamená, že jsou i jiné cesty "jak do nebe" než jaké vymyslí někdo támhleten.

Eeee, no něco jako: Tady je soupis pravidel - chovejte se, abyste se svými skutky do nich vešli (stále je to xxxx možností co dělat a jak vnímat) ...a pak se dostanete do nebe. Jo můžete i trpět, jo můžete být i čestní, jo můžete milovat ale chovejte se podle těch pravidel...

Takhle nějak bych to viděl.

VEROUNKA: ne to ani ne.

Spiš mi šlo o to, že jelikož budu mít stále originální tělo a nejspíš i tu část mysli, co je "neabsolutní" či jak to říct, tak budu zažívat vjemy, které žádný další člověk nemusí zažít. Prostě jiné. A to mě a kohokoliv jiného bude myslím vždycky činit "i" něčím jiným než jenom kolektivním vědomím tj. individualitou.

Osobně bych byl proto mít (chápej zažívat) kolektivní i individuální vědomí a protože je trojka prý hezké božské číslo tak tam možná patří ještě něco.

CHORCHEOS: myslim, ze ta relativizace dilcich pravd uz je za nami, na to byla bohata hlavne leta 90ta :)

muzes vedet velmi dobre, kde a kdy jsi, jsi prave tam, kde zrovna stoji tvoje telo, a jsi prave v te dobe, kdy tam tvoje telo je :) ale to neni vsechno. to je cele. tahle realita je samozrejme stejne realna, jako ty dalsi, takze proc ji zpochybnovat :)

VEROUNKA: Myslím samozřejmě to první, coby zenový předpoklad ;)
Vzhledem k tomu, že je čas i prostor relativní, já nemůžu ve skutečnosti vědět, kde a kdy vlastně jsem, ale můžu prožívat, že jsem teď a tady jako soustředěné vědomí. Nesoustředěné myšlenky a vzpomínky, na věci, co se staly, mne vedou k tomu, že mne věci mrzí a myšlenky na věci, co se stanou, mne mohou vést jen ke zbytečným obavám.


VEROUNKA: Doba je dobrá, ale taky to obnáší spoustu relativizací dílčích "pravd" a nikdo se v tom nevyzná :)

CHORCHEOS: kazdy se trapi jinak, a utrpeni kazdeho ma trochu jiny smysl :)
nabozensko-moralni system je predsudek, s tim uplne souhlasim. nastesti zijeme v dobe rozpousteni dogmat a predsudku :)

GAF: "chce snad někdo tvrdit, že se pak nedostane do nebe... :) ?"
Jo, představ si, že i tací se najdou :))
Já to vidím tak, že celý nábožensko-morální systém je předsudek. Na jisté hranici se platnost rozumových argumentů zastaví a odráží se jako bys hrách na stěnu házel.
btw. Nutnost utrpení se tradičně vysvětluje tím, že skrz to jabko Adam začal přemýšlet. Proto se lidi trápí, že myslí.

CHORCHEOS: okamzik je pojem v case, tak jak ho vnimame ted, anebo pojem v case, ktery muze fungovat i jinak? ktery tim myslis? ;)

svym zpusobem to je "vraceni se na stromy", ovsem s updatovanym softwarem :) my vnimame cas linearne, nasi davni predchudci ho vnimali cyklicky. spojenim toho je jakasi spiralova vrtule, v jejimz kazdem patre je vedomi bytosti o neco vyssi. svym zpusobem se tedy jaksi "vraci", ale zaroven jiz obohacena novym "poznanim". tam, kde je finalni poznani, tam je vsevedomi, a to je jakysi, budiz treba pro tuhle chvili pozvazovan za imaginarni, cil.

jinak zalezi na tom, jak definujes cloveka, abychom mohli uvazovat, jestli se tomu da rikat clovek nebo ne :)

VEROUNKA: takže něco jako kolektivní osvícení? :)
Třeba jsou ho předurčeni dosáhnout všichni lidé, připadá mi ale, že v tom čase již nebudou lidmi :)
Pokud uvědomění ve smyslu již transformovaného vědomí dokáže existovat pouze v současném okamžiku, nezjistí člověk, že již nemá význam o něco usilovat, že ukusovat z Jablka poznání byl pěkný nesmysl a že nejlepší by bylo vrátit se na stromy?

GAF: myslis jako po smrti tady v tom tele? tak to ti nepovim :) osobne to teda nepovazuju za dulezity. ale mam za to, ze na urcite urovni individualita zustava, diky cemuz se na nas treba muzou nabalovat nejaci duchove atd., jakoby "kousky" z toho celkoveho ducha, kteri se na nas na chvili prilepi, semtam nas vydesi atd., rekla bych, ze toto by mohlo vypovidat o zachovani urcite individuality i v ramci vsevedomi, alespon tedy na nejakem urovni, v nejakem z tech svetu (urovni i svetu tu samozrejme muze byt vic :) )

VEROUNKA: takže jde o to ho zažít a používat ?

A, hihi, znamená to, že ale stále budem mít všichni individuální zážitky, žejo :) ?

CHORCHEOS: ale dá.

Jo, takže oni nejdřív jdou zažívat strasti, aby se jim potom mohlo dařit dobře. Vim jak to pochopit, ale nevim jak se to myslí z hlediska křesťanství. (no možná že i to jo)

i.e. je-li člověku dobře, žije-li příjemný život, a zároveň je třeba upřímný, čestný, já nevim spravedlivý nebo statečný a obětavý (a další třeba ještě vymyslí jiný člověk) v tomhle životě nebo dokonce, je-li mu příjemno na duši a na srdci právě protože takto žije - chce snad někdo tvrdit, že se pak nedostane do nebe... :) ?

A jak potom ale vysvětlit, že se "musí" nejdřív trpět :) ?

CHORCHEOS: zdravim tez :)

tam, kde zacina transformace vedomi, karma (pomalu, brano v case) konci. vedomi lidstva, stejne tak jako vedomi jednotlivce, je soucasti vsevedomi. je to jeste nad archetypalnim a historickym kolektivnim vedomim, tak jak je bezne vnimano.

Zdravím, mohu se na něco přeptat? Transformace vědomí jedince, jak je definována v záhlaví, mi nápadně připomíná filosofii karmy, zenu nebo bůhvíčeho... to ještě beru. Nechápu ale pojem transformace vědomí lidstva, uniká mi pojítko. Vědomí lidstva má vycházet z nějaké společně prožité například "historické zkušenosti" nebo z čeho?

GAF: Vnímání života jako strastiplné cesty může vycházet z křesťanství, to se nedá přeargumentovat. Někteří lidé to tak prostě vidí, protože jim tak dává život smysl.

VEROUNKA: super :D

(což často může znamenat právě tu zálibu ve snění, co já vim, provádění snů, sci-fi, hraní si na něco a podobně....)

OVERSEER: a jak smrt zapadá do toho, že bych rád někoho příště přeargumentoval, když se mě (zase někdo na stejný způsob :) bude snažit přesvědčit, že není jiné východisko, než vnímat život jako těžkou a strastiplnou a namáhavou cestu (...a nakonec ještě z posledních, vystresovaných, ale železnou vůli podpořených sil podat poslední výkon pro ostatní), ubližujíc tak sám sobě celou tu dobu místo toho, abych si žil tak nějak jak se mi to líbí ?

OVERSEER: Jaký ?

mihihi

:))) mno...
vsechno je skutecne. je jedno, jestli necemu z toho dame nalepku sen, protoze si to momentalne neumime ohmatat, necemu realita.

demonstrace proti realite je samozrejme spis takovy vtipek k zamysleni, nic vic :)

OVERSEER: och ! Za tento výrok jsem nadšeně vděčný. Už vim co říkat lidem, když mi budou hustit do hlavy, že jsem si (zase) neuvědomil (jejich) realitu...

Dokážu si to představit dál:

Ale ty utíkáš od reality !
Ne, to vy utíkáte od fikce, protože jí nedokážete čelit jinak než realitou !
Ale sny jsou na nic, nikomu nikdy nevyšly - nefungujou...
Myslite že ti lidi co dokázali uskutečnit svůj sen třeba i navzdory tomu že ostatní potvrzovali jeho nemožnost všelijakými pravidly a výpočty nejsou doopravdoví ?

:)))

dííííííky !

philippe parreno – no more reality, la maniféstation :)

znate nekdo milana cabalka?

VEROUNKA: no to je presne o me..ja to vedela, ze to neni jen ty divny pocity, ke kterym v podstate neni duvod.. presne tosedi a v hlave si rikam jo zase bude lip.. takze se nemuzu dockat prilivu te dalsi energie, to zase bude jizda.. takze budu ted pokorne odpocivat... at si to pak radne vychutnam .)

karen ted nejak jede teda :)
http://www.aktualni-energie.estranky.cz/clanky/nejnovejsi-zpravodaj/propruzeni-az-na-doraz-_4_9_2008_

no ten pocit viny, to muze byt prave ono. nekdy staci si s "privolanou" bytustkou "pokecat", odpustit ji, odpustit sobe...

MALKHUT: možná si to taky pamatuju nějak pochybeně. Ona to četla a pak se jí stalo něco podobného a mam dojem, že se přitom cítila, jakoby ona tu věc vyvolávala (každopádně se za to cítí viná nebo zodpovědná ale není si tím jistá) ale nemohla si pomoct to nedělat.

Si s ní o tom ještě promluvim.

taky sem vychazel z toho, ze sem milarepu cetl a ritual na vyvolani toho demona je dost slozitej, takze mi logicky nepride moc mozny, vyvolat ho napul vedome

ja bych se dost priklanela k tomu, co pise malkhut. nezda se, ze by se jednalo o nejakou privtelenou dusi, ktere se nekdy mohou rozhodout i castecne bez naseho vedomi, ze nas budou provazet (ale i tam je potreba nas souhlas na urcite urovni). maximalni, opravdu maximalni vetsina techhle skutecne existujicich fantomu jsou ziveni nasim strachem. je to jako kdyz si prectes pohadku, a v noci te pak prijde strasit pohadkovy zly duch. ten opravdu existuje, opravdu existuje uplne vsechno, ale to, ze ty mas schopnost s nim v tu chvili komunikovat, navazat kontakt, zpusobujes vazbou, kterou vytvoris. tu vytvari strach, nejistota, slaba vule, stejne tak jako vazbu se zdrojem vytvari nepodminena laska, a vazby mezi lidma vytvari zavist, zast, zloba, ale i laska, ktera ocekava, laska, ktera kalkuluje, laska, ktera pocita s, je zavisla. jenom timhle vytvarime spoje a diry v nasem svetelnem tele, s nimiz si uz tyhle dusicky vi rady. jakmile je pustime, nemohou uz se dal nechat zivit nasi energii. to plati obecne pro vztahy mezi lidma, i pro vztahy s bytostma "neviditelnyma" :) vpodstate se tudiz nikdy neni ceho bat, ale je to urcity proces, nez tohleto dotycny clovek pochopi, zpracuje a je sam schopny uz neumoznovat takovehle vazby. mozna by kamosce pomohlo, pokud na to neni silna dost sama, kdyby vyhledala nejakou pomoc, cloveka, ktery se zabyva odvadenim dusi, dela to vetsina terapeutu, co pracuje s jemnehmotnymi energiemi. pokud na tuhle praci sam se sebou clovek neni zvykly a potkalo ho to treba vedome poprve, nebo pokud strach, ktery ho pritom stravuje, je prilis velky (coz je vpodstate odvracena strana tehoz - cim na sobe clovek vic pracuje, tim vic toho vi, cim vic toho vi, tim vice vi, ze se neni ceho bat), je toto obvykle dost napomocne. jako prvni krok. pak uz si s tim bude vedet rady sama :)

Hmm, to da docela rozum. Tak dik.