HOEZO: mám docela tvrdou doktorku v revmaťáku a ta mi řekla, že lázně pro IV. stupeň není problém, ale že i tak to asi nebude v rozsahu někoho, kdo je na stejném stupni, ale je mnohem méně pohyblivý. co se týče bio, tak mi řekla, že pro mě v mém stavu to nemá smysl ani řešit. od známé jejíž manžel byl jedním z prvních, co to u nás absolvovali (bavím se o infuzích) a jezdil každých 14 dní do Brna vím, že je to pro ty, kteří a) jsou z lékařského/testovacího pohledu velmi vhodní b) mají na to (povídala mi, že kdyby muž nebyl v top managementu velké firmy, tak by si to nemohl dovolit. šlo myslím o 20tis měsíčně)... ale je to už 2-3 roky, co jsme to řešili. nevím, jak se to posunulo dál. v týmu, ve kterém pracuji nastoupil klučina a když jsem si všiml jak pomalu vstává a první kroky je ohnutý, zeptal jsem se ho... a jsme tu tedy dva :D on je mladý a má velké bolesti. cpe do sebe každý den 1-2 prášky a říkal mi, že je to bioléčba. necpu do sebe nic, kromě Surgamu, když je mi opravdu k nehnutí.
jezdím na kole týdně +- 50-80km, plavu a jednou týdně hraji basket. ani nevím, jestli to bolí... mozek se naučil to vnímat jako "únavu"
HOEZO: to je dobrá otázka. přestal jsem chodit na cvičení v revmaťáku. byla pro mě sice super (kurva to bolelo) fyzicky, ale nedával jsem psychicky ty zlomené mladé kluky. řešil jsem s nejstarším chlapíkem (a největším šprýmařem v partě a zároveň nejmíň pohyblivým) co a jak a on říkal, že celá ta parta kolem Říčan a klubu bechtěreviků je spíš šílený babinec, organizované procházky a že je to hlavně živnost a podle toho to vypadá a že proto raději tráví čas s námi :)
nemyslím si, že by po sportovní stránce nějak fungovali vztahy. při sportu se snažím si to nepřipouštět. o svém omezení a limitech nemluvím a když mě někdo vypíčuje, že nestíhám, tak se na něj usměji ;)