LONESTAR: seš můj ideál :-) miluju film Setkání v červenci. znáš? :-)

ORIKA: CHIMERA: uvádíte mě do rozpaků... ;-)
BTW - navíc jsem si je oba přivezl z ciziny ;-)

adopce/osvojeni> doporucu knihu Rok kohouta od T. Bouckovy. Trochu drsny cteni bez obalu, ale ukazuje druhou stranu mince

CHIMERA: no hele, dva takový taky znám, dvě moje kamarádky je mají:)
LONESTAR: a to je na tom právě to hezký :)

ORIKA: já nevim - mi to přišlo úplně normální a přirozené...

ORIKA: no ja, ale takovýho chlapa lupou hledat :-) kterej si vezme starší ženu, s dítětem, akceptuje je a nečiní rozdíl mezi ním a vlastním... má můj respekt velikej... a to já hned nějakýmu chlapovi neřeknu :-)

LONESTAR: ty jo, to se tak hezky čte :)

BLABOL: když jsem se brali, žil s mámou - ale regulérně navštěvoval otce a prarodiče (žili společně)...
bral mě od začátku jako "chlapa od mámy" a spíše staršího kámoše než otce (je mezi náma rozdíl 14let) - trochu probém byl v pubertě, kdy najednou těžce nesl, že ten "starší kámoš" uplatňuje autoritu a vyžaduje nějaké dodržování disciplíny (nebo možná naopak já jsem měl problém, že ten "mladší kámoš" najednou odmítá spolupracovat na tom co doteď bylo běžné - kdo ví?)
nikdy mi neříikal "tati" (a nikdo to od něj nikdy nevyžadoval) - od zažátk jsme si číkali křestními jmény...
můj vztah k němu? dalo by se říci, že jsem ho od začátku bral jako syna, a to i poté, co se nám narodilo společné dítě (které on bral jako "řvoucí mimino" ;-)
teď má 27 a jeho brácha 16 - a nečiním mezi nimi žádného rozdílu...

HRABALKA: Urcite.
Serge Lebovici popisuje tri ruzne deti v hlave matky, kdyz matka drzi v naruci sve dite:
1) dite fyzicke - jde o kluka nebo holku, je malinkate nebo spis vetsi, baculatejsi.. atd. Dite, ktere lze popsat.
2) dite imaginarni nebo dite tehotenstvi - dite co si matka vysnila behem tehotenstvi, jestli slo o kluka nebo holku, jestli bylo malinkate nebo vetsi. A uz tato konfrontace mezi fyzickym ditetem a ditetem imaginarnim neni vzdy lehka.
Tyto "dve deti" uz popsali jini autori, Lebovici ale popsal i treti dite v hlave matky:
3) dite fantasmaticke (ve franine nam rekli fantasmatique nevim jak to spravne prelozit)
Jedna se o dite z podvedomi.
Toto dite souvisi s Oidipovskym komplexem - tady to chce mit dobre pochopenyho Freuda a vedet o co se jedna... no, pokusim se to tedy vysvetlit.. mala, asi tak 4leta holcicka, prochazi timto komplexem, odvraci se - ve sve hlave!!! podvedome!!! - od maminky a jeji lasky, protoze by chtela mit penis jako kluci a hleda "pomoc" u tatinka, a z jeji touhy po penisu se stane touha po diteti, ktere chce ziskat od sveho otce. Toto popisuje Freud. Lebovici navazuje s tim, ze tato touha v podvedomi pretrvava a tudiz fantasmaticke dite odkazuje na tuto podvedomou touhu a tim otec matky ditete se stava jakoby adoptivnim otcem ditete. A diky tady te vazbe, vse co se bude dotykat otce matky (dedecka) se bude dotykat ditete (jako napr. nemoc dedecka).
Fantasmatickeho ditete je nosicem rodine historie = nosi v sobe transgeneracni (napric generacemi) mandat, aby se mohlo zapsat do rodinne historie matky a nekdy take neco vykoupit.

Tyto tri deti se prekryvaji a jsou nekdy zdrojem tezkosti. V tom pripade Lebovici nabizi terapeutickou konzultaci.

GRETKA: mohla bys trochu rozvést ty tři děti vhlavě matky? Zajímaloby mě to. Dík.

BLABOL: to je ale nesmysl, jestli je malýmu 16 měsíců, tak bude brát svého tátu jako jediného možného a vlastního . Já bych se spíš bála,aby biolog. otec neškodil - schválně si kluka nenašel a neřekl mu pravdu (v případ, že mu ji neřeknete vy)

CHIMERA: ok ja to tak pochopila,ale nebylo tak uplne kuli mne :-)

LONESTAR: ja bych to taky neriskovala, ale kdyz to tak nekdo ma...

ja jsem jako dite treba desne patrala, jestli nejsem adoptovana, po fotkach, historkach z porodnice apod....

LONESTAR: Chtěla bych vědět, jaký k tobě má vztah, nebo ty k němu....a jestli jeho otec o něj jevil zájem, či ne...Protože můj bio otec zájem nejeví, prckovi je 16 měsíců a pokud by zájem nejevil dál, chce si ho partner osvojit...i s tím, že mu to neřeknem....ale to je těžký.....partner má strach, že když bude vědět kdo je otec doopravdy, že ho malej přestane mít rád..a nemůžu mu to vysvětlit...

CHIMERA: nejde o osoby, kterým to sdělíš (přátelé) - jde o osoby, které se to mohou (nějak) dozvědět a příležitostně (podle Murphyho zákonů většinou v té nenevhodnější chvíli a tím nejnevhodnějším způsobem) to dítěti sdělí...

LONESTAR: osvojení zahrnuje i vyženění...Tak sjem to myslela

ANO, DISKUZE SE TÝKÁ PRO VYŽENĚNÉ TAKY..Mělto tak nějak být, asi jsem to špatně vyjádřila..musím to upravit :)

LONESTAR: příbuzní ano, jsou-li... jenže v jejich případě žádní blízcí nebyli a vzdálení se dozvěděli o dětech, až byly větší, čili nepoznali, že nejsou z rodného hnízda. se sousedy se to má tak, že když se přestěhuješ, neví nic :-)
jsou samozřejmě osoby, kterým to sdělit můžeš (já jako přítel to vím) - ale tehdy si musíš být jist, že tenhle člověk proti tvé vůli dítěti nic neřekne. nikdy.

CHIMERA: jestli o adopci ví někdo v okolí - no většinou o tom někdo další (sousedi, příbuzní atd. atp.) vědí...

SCALEX: asi jak kdy. znám rodiny, které to svým dětem nikdy neřekly a všichni jsou spokojení. záleží na tom, jestli o adopci ví někdo v okolí - pokud ne, např. při přestěhování, tak se to dítě nemusí dozvědět.
lékařům pravdu říct nemusíš, pokud dítě není vážně nemocné... a ani učitelům ne :-)
ale měla-li bych si vybrat, sdělovala bych taky nějak dřív a průběžně... já osobně bych chtěla dítě do pěstounské péče (ne do osvojení), s tím, že bychom se jaxi oba vzájemně vybrali... vyzkoušeli... a řekli si, že se chcem :-)

Informace o původu (v případě adopce) je dítěti potřeba dávat průběžně on co nejútlejšího věku. A spíš přirozeně, mezi řečí, než si ho vzít, že mu chceme říct něco strašně důležitého.

Informace musí samozřejmě vždy být poplatné věku dítěte. Dítě musí vědět, že byla nějaká jiná maminka, ale nemohla se o něj starat a protože byla rozumná (ať už je skutečnost jakákoliv), udělala tu dobrou věc, že pro něj našla novou maminku.

S přibývajícím věkem je potřeba v dítěti posilovat to, že ta maminka věděla, že právě MY jsme ti praví, kdo to dítě má vychovávat. Aby si to dítě v sobě neslo pozitivní myšlenku na původní maminku (protože je stejné krve), ale aby vědělo, že ta pravá rodina a pravá maminka je ta, kterou má teď.

Je potřeba uvědomit si, že lidi jsou svině a děti taky (i když nevědomky) a dítě tedy musí o adopci vědět praktický ihned, jakmile půjde do dětského kolektivu. Nezapomínejme, že to dítě nemusí znát pojmy a když se mu bude někdo vysmívat, že je adoptované, ponese to těžce, i když tomu nebude rozumět. A vysvětlovat dítěti, jak to bylo doopravdy, když je zrovna psychicky raněné, není dobrý okamžik.

Do šesti let už by dítě mělo být poměrně obšírně seznámeno se svojí historií. A samozřejmě i s tím, jak přicházejí děti na svět (na to bylo krásné divadelní představení Myška z bříška), aby se snadněji vysvětlilo, že jedna maminka dítěti poskytla to bydlení v bříšku a druhá zase v domečku.

Dítě si sebou musí do života nést poselství, že adopce je totálně pozitivní jev. Mlčet a tutlat to až do puberty je největší nesmysl. Navíc je obrovské riziko, že takový emocemi zmítaný puberťák, který jako spousta jiných puberťáků v tomto období "strašně nenávidí rodiče" získá docela solidní argument, proč je doopravdy nenávidět. K tomu si připočtěme, jak často o sobě tihle lidé pochybují. Když pak zjistí, že jsou velmi prapodivného původu a v jejich těle koluje krev po nějakých vyvrhelech, může to dokonce vést až k pokusům o sebevraždy.