Výročí pro dnešní den
5. března 1977 Niky Lauda poprvé znovu vyhrál podnik GP po jeho nehodě na Nordshleife.
Bylo to po sedmi měsících, v Jižní Africe. Mezi tím však téměř získal titul mistra světa 1976, jenž mu před
Jamesem Huntem utekl o pouhý jeden bod. A to i přesto, že Lauda tři podniky vynechal. V sezóně 1877 však Lauda svůj titul získal.
Tato Velká Cena se ale spíše než Laudovým "návratem" do dění na špici zapsala do historie jinak, a to černým písmem. Byl to jeden z těch tragičtějších víkendů GP's, kdy zahynuli dva účastníci. Řadí se tak tedy k takovým víkendům, jako byla třeba
GP San Marina 1994.
Jedním z nich byl dobrovolný traťový maršál, devatenáctiletý
Frederik Jansen van Vuuren. Druhou obětí byl britský pilot
Tom Pryce.
Ve 22. kole závodu odstavuje
Renzo Zorzi svůj Shadow-Ford na krajnici cílové rovinky. S menšími obtížemi, avšak bezpečně okamžitě vystupuje a jeho vůz chvílemi hrozí většími i menšími zášlehy plamenů. Tehdejší předpisy říkaly, že objeví-li se na trati hořící vůz, musí dva maršálové vyrazit hasit, a pro případ že by hasicí přístroj nebyl dostatečně účinný se musí další dva okamžitě přidat. Blízcí maršálové, přítomni na přilehlé straně trati by si se situací jistě poradili. Nešlo o situaci vyžadující zvláště pohotový zásah, nešlo o nehodu a pilot byl z vozu venku. Do této chvále se nic nestalo a ani se stát nemuselo.
Těžko říct, ale následující situaci způsobila pravděpodobně zapálená horlivost dvou mladých mužů na protější straně trati. Mladý Frederik Jensen a jeho kolega se neuváženě rozhodli přeběhnout trať a pomoci s hašením odstaveného Zorziho vozu. Na trati dosud nevlály žádné vlajky, oba mladíci ke vstupu do tratě neměli povolení a do tratě vůbec neměli vstupovat. Plnou rychlostí se blížící
Hans-Joachim Stuck jen těžko mohl očekávat, že mu do cesty vběhnou dva lidé – avšak stačil se jim zhruba ve 270 km/h ještě o několik milimetrů vyhnout. Sám pak řekl, že neví jak se mu to podařilo. V závěsu za ním jedoucí Zorziho týmový kolega
Tom Pryce neměl přes Stuckův vůz přehled o dění před nimi a mladíka uviděl tehdy, kdy už neměl možnost se mu jakkoliv vyhnout. Už si možná ani nestihl uvědomit, že se před ním pohybují dva lidé, a že je s maršálem nesoucím osmnácti kilogramový hasicí přístroj přímo v kolizním kurzu. Odražený hasicí přístroj letí daleko přes sousední tribunu a tam naráží do zaparkovaného auta, kterému zabouchne otevřené dveře.
Horlivý hasič
Van Vuuren byl bez pochyby mrtev hned v okamžiku nárazu, kdy jeho tělo bylo v šílené srážce dvěstěsedmdesátikilometrové rychlosti doslova (a do písmene) roztrženo vejpůl a doslova (a do písmene) rozhozeno vysoko i daleko. Jeho tělo bylo později možné identifikovat až poté, co ředitel závodu svolal všechny traťové maršály a van Vuuren mezi nimi nebyl. Přímí svědci nehody uváděli, že objekt odražený od Pryceho formule nejprve měli za nějakou ulomenou část jeho vozu. Až později si začali uvědomovat, že tragédie co se právě odehrála, je ještě hrůznější.
(dalo by se říct, že následující video obsahuje drastické záběry a není vhodné pro citlivější jedince)
Tom Pryce's Fatal crash - Extended footage - Formula 1, South African GP, Kyalami, 1977
https://www.youtube.com/watch?v=q99k2r6GeS4
Tom Pryce umírá jen o nepatrný zlomek vteřiny později, kdy jej v rychlosti 270 km/h do hlavy trefuje téměř dvacet kilogramů těžký hasicí přístroj. Náraz mu prakticky sundává přílbu a bezvládný Tom s hlavou na volantu stále pokračuje plnou rychlostí dolů po rovině směrem k první zatáčce zvané
Crowthorne. Na svažující se rovině pomalu směřuje k pravé straně, kde opouští trať a lízne kovová svodidla, zasáhne nouzový výjezd a odráží se zpět na trať, kde zasahuje Ligier
Jacquese Laffiteho a společně s ním končí v naprostých troskách v záchytných bariérách za první zatáčkou.
GP Sudafrica, Kyalami 1977 Incidente di Pryce commentato dalla tv francese TF1
https://www.youtube.com/watch?v=17LtYKv_M50
Událost byla později zahrnuta do filmu
One by one (1974), znovu vydaném v roce 1978 jako
The quick and the death