THRASHER: Oukej :D
Až se někdy přistihnu v té vzácné chvíli kdy zrovna nikoho neurážím, tak se nechám vyfotit do svého alba vzácných okamžiků kdy nikoho neurážím.
Slibuji, že při tom nepolevím v trvalé snaze přežívat z výkonů všech, kdo mě nikdy neslyšeli zpívat. Nepřestanu vyjídat marmeládu ze spíže lidí z televize, nedoplňovat toaletní papír známým sportovcům a nechávat vlasy v odtoku sprchového koutu těch, komu nejsem po kotník. Nevracet jim cigára a ujídat hranolky, zatímco každé ráno, poledne a večer zesměšňuji barvu jejich trička, oblíbený druh kafe a tvar uší.
Najdu-li mezi tím čas zmínit že mi nechutnají mořské škeble a tak je obyčejně nejím (ale jsem rád za jejich přínos diverzitě oceánského ekosystému), budu pochopitelně očekávat četná nařčení za schvalování zvyšování daní na mořské plody, očerňování dobrého jména producentů a dovozců škeblí, vyzývání k nesnášenlivosti a agresi vůči mlžům a hlavně, hlavně budu téměř oprávněně souzen za nemístnou oslavu luštěnin, nebezpečnou propagaci pokrmů z fazolí, hrachu a cizrny, jenž ani zdaleka nejsou mušlemi – protože kdo někdy jedl hrachovou kaši je očividně ignorant, co není po kotník.
Byť můj postoj ke škeblím je téměř nerozlišitelný od názoru na luštěniny (u nichž sice oceňuji vysoký obsah bílkovin, ale vadí mi že po nich prdím), tak ten co rád sojové řízky a zaslechl mě zdvořile odmítnout nabídnutý cizrnový karbenátek náhle pocítí silnou potřebu najít žhavý pohrabáč, kterým by mě hodlal doživotně poznamenat za každé ráno kdy dle jeho názoru vytrhávám fazolové záhony ze země, za všechny ty konzervárny mexických směsí co jsem zaminoval, za násilné činy vůči milovníkům tofu, a zdůrazňoval by mou jasnou duševní omezenost, protože mlži se nehodí s chilli omáčkou a nejsem jim po kotník.
Během mé naprosté nezúčastněnosti pak oba tito modeloví jedinci v několika sekundách dosáhnou takových hladin rozdurděnosti, že přes ústřice neuvidí pučálku a přes hrachové pyré nezahlédnou perlorodky.
Oba takoví neumí přijmout něco, co vlastně ani netřeba nijak prožívat. A sice že mořské škeble, luštěniny, články na Novinkách i vzor potahů křesel ranního autobusu je možné registrovat zkrátka jako existující. Kde u potahů můžu ocenit že hřejí ale nelíbí se mi jejich barva, že elektrickou kytaru nemusím poslouchat i když se mi jako nástroj líbí a že je skvělá, ale že saxofon je skvělejší – pokud ovšem hraje ve tři ráno.
Podobně jako ti co mají rádi modrou barvu a nepotřebují ostré invektivy proti těm co rádi kokosový šampon, tak i ti co preferují spaghetti bolonese před kuličkovým perem většinou chápou to, co mnoha fandům Maxe Verstappena či Lewise Hamiltona uniká.
Schválně, co to je? :D