Tvl Millennium Falcon :D
STP-Paxton Turbocar
Kenem Wallisem a Andym Granatellim pro Indy500 '67 postaven na všechna čtyři svá kola hnaná historicky nejpopulárnějším leteckým turbovrtulovým motorem Pratt & Whitney Canada ST6B-62 s volnoběžnými otáčkami na 54 % plného plynu.
Podle plánu konstruktérů se měl zúčastnit už Indy500 '66, ale jeho původní hliníkový rám se působením tepla zdeformoval a znemožnil tehdy na oválu v Indianapolis startovat.
Na jeho sto osmdesát kilogramů nadváhy nad spodním limitem šesti set a dvanácti kilo bylo zapřaženo dohromady 550 lichokopytníků, jež se po úmorném přečkání třísekundového turbo lagu dokázali rozběhnout na zhruba 267 km/h.
Díky hydrodynamickému měniči točivého momentu nebylo potřeba oplývat schopností manuálního řazení takovou tou všem severoameričanům tolik otravnou tyčkou, natož se zaobírat nějakým pedálem, co na něj nevychází už žádná noha.
Křídla pro svůj rozlet nemaje, byl za kokpitem opatřen alespoň pohyblivým panelem plnícím funkci aerodynamické brzdy.
Rufus "Parnelli Jones" Parnel, opatřen tou ctí vůz testovat, byl nezvyklým vynálezem tak ohromen, že se s ochotou, vlídnou laskavostí, kufříkem se 100 000 $ a příslibem poloviny prize money uvolil startovat v Indianapolis. Po startu ze šesté příčky se zbavil pěti pozic a suverénně držel první místo, dokud se osm mil před cílem nevykašlalo ložisko kdesi tam, co se snoubí hnací s hnanou.
Pro následující ročník byl podivuhodný vehikl znovu uveden v provoz, načež se v tréninku před Joem Leonardem neočekávaně zahnula čtvrtá zatáčka a nastavila tak STP-Paxton Turbocar své betonově definitivní svodidlo.
Největším úspěchem tohoto leteckým motorem hnaného divu se stalo nejrychlejší kolo Indy roku '67.
Následně bylo svým provozovatelem STP Corporation věnováno do Smithsonian Institution's National Museum of American History. Pro Indianapolis Motor Speedway Hall of Fame Museum pak byla z původních výkresů postavena přesná replika.