Mě se zažili v útlým věku blbě slova: pitoreskní jako piroteskní a v omylu žila asi deset let a dodneška mi správná podoba zní divně, nelogicky a mimo. Naštěstí jsem ho spíš vžacky blbě přečetla pro sebe, ale nepoužívala.
Kus dvora, kde jsme si hrály na vrahy, se jmenoval Území. Dlouho jsem věřila, že vrazi tam na naší partu čekají a nastražili plno pastí a vraždění je jejich kontinuální činnost. Receptem bylo, že se nesmělo NIKDY šlápnout na Krvavý schod - schod v baráku, kde byla kapka červený barvy - jasný znamení. Když už se člověk spletl a šplápnul, měl ještě opravný schod. Rituál překračování schodu vydržel mě, ségře a členům party ze základky až do 25 let, kdy jsme se odstěhovali.