TWORBO:
Já měl něco podobnýho jako to první.
V cca šesti letech jsem jel na kole po takový kamenitý cestě, jaksi jsem neudržel řídítka, zabrdzil jsem předním kolem a přepadnul dopředu, čelem na kamení. Samozřejmě jsem byl celý od krve, plakal jsem (pořád z toho mám ještě jizvy na čele, takový větší tečky) a běžím za otcem. Při cestě autem, když už jsem byl tak nějak v pořádku po ošetření jsem říkal: "Tati, tati, že nebudu blbej, že nebudu blbej ?"