Tak to mě strašila prababička sama.. vzpomínám si na ni jako na typickou uhlazenou babičku v šátku, takovou tu pohádkovou.. Byla švadlenou a vyšívačkou a tak měla dům plný všelijakých zajímavostí, na které byla dost háklivá. A já byla zase zvědavá, takže na mě používala různé zlé hlídací skřítky, strašidla v komoře a na půdě. Nesměla jsem k potoku, protože tam bydlí jeden zlý skřet a jeden vodník a oba moc rádi stahují malé děti do ledové vody.. byly mi asi 3 roky. Prababička už dávno nežije, ale když jsem ten potok.. co potok, strouhu viděla po letech, musema jsem se opravdu smát, protože je v ní vody po kotníky.