A já jsem jako malá věřila, že všecko, co se stalo v Malým Bobšovi, je pravda. Jelikož jsme to četly vždycky s mámou, muselo mi bejt tak pět, šest... hrůza, jak mu tam umřel ten malej bratříček, myslela jsem, že si oči vypláču. Já to teda svejm dětem coby pohádku číst nebudu, jen, když budou zlobit! :))
Zanechalo to na mně následky, potom jsem vždycky na všech hřbitovech hledala hrobečky nekřtěňátek a představovala si tam ty jejich malý bílý rakvičky...