JIRI_CZEK: hele, dá se.... rozhodně se dá odhadnout, jak se člověk nejmenuje!

já si myslela, že každá dospělá žena, když se stane maminkou, tak má takovou značku na rameni (jizva po očkování proti TBC). Viděla jsem to u mámy, u tety a u jiných paní, tak jsem to tak nějak vnímala jako znak mateřství. Ani nevim, kdy mě to přešlo...

když jsem se ve školce dozvěděla, že pes se řekne anglicky dog, tak jsem byla přesvědčená, že cizí jazyk znamená, že maj pro každý naše písmenko vždycky jiný písmenko. Tzn. v aj p = d, e = o, s = g. Hned do další lekce, kde jsme se naučili nové slovo - cat.

PUPEK: Zajímavé je, že Murphyho zákony nesepsal Murphy, ale jiný muž téhož jména.

Já když byl malej, tak jsem řešil dilema, jestli, až budu velkej, si koupil žigula, protože to je pěkně nadupaný žihadlo nebo stodvacítku, která je zas luxusně vybavená a pohodlná

Taky jsem si říkal, že všichni musej do války. Věděl jsem, že mě nezabijou, ale taky jsem věděl, že každej musí bejt velitel a děsilo mě, co budu velet

SALVATOR: já zas myslel, že Murphyho zákony sepsal Eddie Murphy. teď by byl asi dost trapas, kdyby jo. Já totiž pořád nevim, kterej Murphy to je.

Než jsem pochopila, že se křestní jména můžou u různých lidí opakovat, věřila jsem, že až vyrostu, budu úplně stejná jako ta asi o sedm let starší holčička, co k nám chodla do školky a jmenovala se stejně jako já. Že budu stejně vypadat, stejně se chovat, budu mít stejný známky a ve školce mě budou mít děti taky tak rády.

Já sem věřil, že zákon schválnosti je opravdovej a že je někde v nějaký sbírce.