když jsem byla dítě, tak jsem věřila, že hranice mezi zlem a dobrem je strašně jasná, že vždy snadno poznám který člověk je dobrý a který je zlý... že zlý člověk je čaroděj který zaklíná lidi a zabíjí je a že hodný člověk se pořád směje a pomáhá lidem okolo...

Já jsem jako malej například věřil, že mě hlasatelka z televize sleduje a snažil jsem ji různejma úšklebkama rozesmívat.

INUSHKA: jo, to je pravda, říkalo se to :) ale zase bylo super stát na tom kolečku - podlaze uprostřed harmoniky

MYS_USATA: Já se zase bála jezdit v zadní části kloubového trolejbusu, protože jsem si myslela, že se může roztrhnout a pak je lepší být v té půlce, co má volant, brzdy a řidiče.

Já se pořád nemohla rozhodnout, jestli být nahoře, nebo dole, kdyby se propadlo metro. Kdo to má jako horší - ten, co z výšky spadne na lidi dole, anebo ten, co dole je a spadne na něj ten horní.

TAPINA: test na předloktí nám dělali taky, přišli to kontrolovat po tejdnu, já měla šest dní ruku úplně čistou a ráno před testem mi napuchla tak, že jsem skoro neoblíkla bundu :-)

a abych nebyla úplně off-topic, celé dětství a podvědomě vlastně dodneška jsem věřila, že když se rána postříká jodisolem a pálí to, tak že to je proto, že ten jodisol žere ty bacily v ní. A když to nepálí, tak tam žádní nebyli. Takže to pálení je dobře, protože by jinak ti bacili dělali ošklivé věci :-)

když jsem byla malá, veřila jsem, že když budu na všechny kolem sebe hodná, tak se budu mít v životě dobře.

XMARGE: No, já jsem ročník 79 a nemám vůbec žádnou jizvu.

JIRI_CZEK: hele, dá se.... rozhodně se dá odhadnout, jak se člověk nejmenuje!