A "škoda je tě, má panenko, nastokrát"...?
Začíná se z toho vynořovat slušný podobenství - modrookej myslivec číhá v lese na dívku, kterou už dlouho pozoruje a s kterou touží promluvit. Při dlouhém čekání usne a z neklidného spánku plného snů o holubičkách vylétávajících z, ehm, puklin ve skále ho probudí až kroky. Než se stihne zvednout ze svého mechového lože, spatří jeho modré oči hrůzný obraz - dívka přistoupí ke stromu, zvedne sukni, a hle - dívka není dívka, ale převlečenej chlap. Škoda je tě, má panenko, nastokrát!