BLALABA: No, netýkají se jen menších sošek nebo masek - dělal jsem odlitky velké třeba 1x1 metr. Postup je pořád stejný, mění se jen měřítko. U tvé loutky je opravdu jediný rozumný postup po jednotlivých částech, už proto, že mají být pohyblivé... nejdřív je ale musíš mít fyzicky vyrobené, ze samotného polyuretanu je neuděláš (jedině z bloku frézováním a opracováním). Pokud to má být v životní velikosti, bude odlitek velmi těžký a taky velmi finančně nákladný, protože spotřebuje spoustu pryskyřice, která v případě polyuretanu není zrovna levná. U takhle velkých věcí se používá jiný postup, než lití, a to armování a laminování. Nejdřív musíš mít hotové jednotlivé díly loutky - ze dřeva, sádry, hlíny, modelíny, případně umělého dřeva nebo vosku... každou jednotlivou část potom musíš zaformovat, abys měla dvě části negativní formy (ideálně z kaučuku, s pláštěm, který drží tvar - může být ze sádry nebo z pryskyřice). Potom do každé poloviny té formy provedeš laminování - pryskyřici a skelnou tkaninu, případně pastu pryskyřice se skelnou drtí (praktičtější, ale dražší). Tím ti vznikne v půlce formy skořepina. Z obou polovin ji vyjmeš a slepíš ji pryskyřicí dohromady, ze dvou dílů. Vzniklý šev se zatmelí a vybrousí a začistí. Tím dostaneš kompletní jednu část loutky, která bude dutá, lehká a zároveň pevná. Tímto způsobem vyrobíš všechny ostatní podle toho, jak sis je navrhla.
Takhle se dělají skutečné filmové rekvizity, kostýmy, sochy atd. (i figuríny na oblečení do obchodů) - je to stále stejný ustálený postup. Jak ale vidíš, je to hromada práce a náklady na materiál a vyžaduje to zkušenosti s formováním a laminováním, což může být pro začátečníka velký problém, vzít si hned na začátek takhle náročnou věc...