FUTURAMA: já maďarskýho ohaře nemám, ale dost jich znám. Ostatní psy a děti snáší dobře, povahu má spíš měkčí, takže se na něj při výcviku nesmí moc tvrdě (ale zas to neznamená, že ho nemůžeš plácnout novinama, prostě si musíš dát pozor, abys to nepřehnala) a není moc tvrdohlavý, nicméně určitě nebude poslouchat sám od sebe, fenky bývají obecne ovladatelnější. Doporučila bych ti pejska s PP - pokud si seš zcela jistá, že nikdy nebudeš chtít chodit na výstavy, zkoušky a hony, a nechceš psa uchovnit, tak si můžeš pořídit i psa bez PP. Nicméně, pokud jsou rodiče s PP, ale neuchovnění, tak často může být jen díky tomu, že nemají zkoušku z výkonu, ale může tam být i problém exteriérový (hrubá vada, která např. má vliv na pohyb nebo zdraví, chybějící zub ti pochopitelně tolik vadit nebude) povahový nebo zdravotní. U maďarského ohaře byl zaveden povinný monotoring na dysplazii kyčelního kloubu - takže každý chovný pes musí být vyšetřen. Nulová nebo jedničková dysplazie sice nedává záruku, že potomek určitě zdravotní potíže mít nebude, ale důležité vodítko to je. Takže pokud bych si pořizovala maďara, budu chtít vědět výsledky DKK rodičů (nejlépe nuly, maximálně jedničky), nejlíp i prarodičů, což u chovatele psa bez PP může být problém. Takže se přimlouvám za pejska s PP.
Je vcelku jedno, jestli máš byt, nebo zahradu (i když zahrada je pochopitelně lepší), pes potřebuje spoustu pohybu, u ohaře tak aspoň dvě hoďky denně venku (když je je to občas míň, tak se nic nestane) a občas např. o víkendu i víc. Např. 20 minut ráno a půl hodiny odpoledne je málo. Nicméně nesmíš zapomenout na to, že máš lovecké plemeno, a pochopitelně bude lovit stejně jako jezevčík, takže pejska musíš odmalička důsledně cvičit tak, aby ti nelítal mimo tvůj vliv v lese nebo na poli a neštval zvěř. Jakmile se to jednou naučí, budeš ho to odnaučovat dost pracně. Navíc, jak píšeš, pak je to o nervy, riskuješ, že ti ho přejede auto a místní myslivci z toho nadšení taky nebudou.