OLTSKUL: protože pro vykání, stejně jako pro oslovení skupiny jedinců, používá čeština druhou osobu množného čísla ("vy"). Němčina používá pro vykání třetí osobu množného čísla ("sie", resp. "Sie" - tupým doslovným překladem do češtiny tedy "oni" - v podstatě nikoliv vykání, ale onikání), zatímco pro oslovení skupiny používá druhou osobu množného čísla (ihr)
Češtinu, bez ohledu na blbý kecy nacionalistů, vytvořili Němci poté, co fakticky zanikla, jako svůj malý humanisticko-sociální experiment (je to dodnes cítit v naprosto brutálním sémantickém překryvu, mimochodem - sémantika českých a německých slov je takřka zcela shodná, takže není problém najít pro cokoliv zcela adekvátní slovo v druhém jazyce, věc u skutečně rozdílných jazyků neexistující, viz např. cz / en. Ještě víc to je vidět na slovních frázích, kdy mnohdy i relativně moderní fráze nebo dokonce úsloví z češtiny mají svůj velmi přesný ekvivalent v němčině, věc jinak ještě nevídanější)
Němčina byla u nás velmi rozšířená až do konce II. světové války, ještě v první republice se v mnoha městech i mimo sudety používala více, než čeština. Některé subkultury si ji udržovaly takřka cíleně - mimo jiné hlavně Źidé.
A jak známo, pokud někdo má rodný jazyk a používá jazyk jiný, který ale nemá 100% vžitý, tak do druhého jazyka mnohdy překlápí věci, které v něm ve skutečnosti nemají místo (viz např. Jeho Jasnost Schwarzenberg se svým "já bych se omluvil" namísto českého "já se omlouvám")
Sám když jsem byl v Německu a oživoval jsem si němčinu jsem jednou z počátku pobytu udělal ten trapný omyl naopak, když jsem omylem oslovil skupinu němců jako "sie" namísto korektního "ihr" (protože jsem zaměnil vykání s oslovením v množném čísle, vy (vykání) = Sie = sie (~oni) = vy (oslovení v mn. čísle)
Že by to byl nějaký
yšší stupeň zdvořilosti mi připadá jako blbost, maximálně tak že to byla zdvořilá forma oslovení ve vyšších (silně poněmčených) společenských kruzích.