BURKHAR:
DOCKINEZ:
narativ je castecne vzatej z fejsbukovyho statusu kuby horaka. je to docela vtipny tak to sem hodim cely..
Přátelé, rozhodně vám nedoporučuji chodit k psychiatrovi. Ti lidé mají schopnost udělat blázna i z normálního člověka. Domníval jsem se, že se tam pouze stavím pro recept na ritalin a probereme možná rizika, ale pan doktor trval na tom, že mě vyšetří. Vzhledem k tomu, že jsem u opravdového psychiatra nikdy nebyl a hodila by se mi znalost toho jak takové vyšetření vypadá pro literární účely, tak jsem svolil.
Nejprve jsem tedy vyplnil tu tabulku, co už jsem postoval.
- A čím se teď zabýváte? zeptal se pak doktor.
- Ale, píšu takovou beletrii.
- Skutečně, to ještě někdo čte? A o čempak píšete?
- Ále, figuruje tam takový kocour, který kandiduje na prezidenta..
- Kocour prezidentem, říkáte? začal si škrabat nějaké poznámky. Abych předešel nějakému omylu, tak jsem mu začal vysvětlovat: Ono to má širší záběr, ten kocour bojuje i s ministrem financí, je tam i premiér..
- Jo premiér taky tam je, povídá doktor a zapisoval si dál.
Pak se podíval na tu tabulku, kde jsem popravdě zaškrtl bod 3) "Nechtěné, vtíravé myšlenky, slova, nápady nebo melodie, kterých se nemůžete zbavit" a povídá: Ten kocour mluví?
- Tak když kandiduje na prezidenta a účastní se televizních debat, tak samozřejmě že mluví, povídám.
- Aha, a copak vám třeba kocour říká? zeptal se když dopsal.
- Prosím vás, on nemluví na mě, v té knížce mluví, jako třeba Kocour v botách.
Pak se mě ptal na dětství, jaké jsem měl rád pohádky.
Pak se znova vrátil k bodu 3) a zeptal se: A jaká slova slyšíte?
- Neslyším slova, já opravdu nemám schizofrenii. To jsem zaškrtl kvůli písničkám.
- Tak to nevíte, jestli máte nebo nemáte.. zamumlal si.
- Tak jasný, o tom jestli mám nebo nemám schizofrenii rozhodujete vy, že jo, zavtipkoval jsem.
- Ani já o tom nerozhoduji, pravil liberálně. A jaké písničky slyšíte?
- No, je třeba taková písnička, jmenuje se Sklíčka dotykov, a tu když pouštím na FB, tak jí pak nemůžu dostat z hlavy nejen já, ale i všichni přátelé.
- Takže vy si myslíte, že jí slyší všichni, ano? začal si zase něco čmárat.
- Ale oni ji vážně slyší, říkalo mi to spoustu lidí.
- A kolik lidí vám to říkalo?
- Podle mě si to myslí tak stovky mých přátel..
- Jistě, samozřejmě, otočil na druhou stranu papíru, protože tu první už měl popsanou. A o čem je ta písnička?
- No, o klukovi, který si pozve doma holku a vyruší je jejich bratr.
- A vy máte nějaké sourozence, viděl jsem jak tam načal novou poznámku nadepsanou BRATR.
- Nemám žádného bratra.
- A přítelkyni máte?
Atd... Opravdu před návštěvou psychiatra všechny varuju. Ještě mi na závěr řekl, že vypadám jako Benito Mussolini v době pochodu na Řím včetně plamenného pohledu a jestli se nechci nechat zhypnotizovat.