ILTU: nepovažuju se za extra hezkou, ale jsem malá, vypadám mladě a přátelsky.
Pokřikování a nabídky na "rychlovku" mívám poměrně často, když někam jdu v noci. Párkrát se mě snažili více či méně úspěšně zahnat do rohu v tramvaji či podchodu, ale ne vždy šlo poznat, co přesně chtějí... A často si se mnou random lidé povídají. Když mi seniorka či mladý kluk líčí svůj životní příběh, je to víc v pohodě než třeba ten týpek, co se se mnou držel asi hodinu a mimo povídání, jak to má těžký, mi několikrát vyznal lásku, řekl, že jsem jediné světlo jeho života a jestli ho odmítnu, tak se znovu pokusí zabít. Netuším ani jak se jmenoval a celé jsem to "vyvolala" tím, že jsem mu odpověděla na otázku, kdy jede další tramvaj...
Naprostá většina těhle situací nastala v Praze.
Kamarádka říká, že občas působím jako "profesionální kořist". Zvláštní mi přijde, že se to děje, ať mám letní šaty nebo volné zimní oblečení. Možná to spíš souvisí s tím, že jsem mezi lidmi nervózní a trochu plachá...