ZUZKAOU: imho to, co říkáš, vychází z přesvědčení, že schizofrenie je primárně a především biologicky podmíněná nemoc. Já ji ale třeba vnímám jako psychosociálně podmíněnou. Taky nemyslím, že to, co by tady (či v jiným podobným případě) bylo léčebné, byl náhled. Podle mě je to především lidský a terapeutický vztah, co pomáhá. Tahle paní doktorka, bez ohledu na svou školu, přijala holku se vším všudy, byla dost trpělivá, neinvazivní, silná a nevím, co ještě. A pro mě důležitá věc, co řekla hned na začátku - že jí nebude její svět brát, když sama nebude chtít, ale najdou něco, čím ho můžou nahradit, něco "zdravějšího". Tohle říká i Syřišťová, tohle říká i Erickson. To není o psychoanalýze, o náhledu, nebo o nevím čem. Tohle může dělat kdokoli. A jestli paní doktorka potřebuje najít pro sebe takovouhle příčinu a pokud to holce nepřekáží, tak proč ne. Imho by to šlo i bez toho. Pro mě je prostě důležitý hlavně to, že operuje s tím, že to, že si vytvořila takovýhle vlastní svět má nějaký (docela dobrý) důvod a není možný ho prostě jen tak sebrat a nastolit vákuum. Když tak o tom přemýšlím, vlastně by to mohlo být (částečné) vysvětlení toho, proč farmaka nemůžou vyléčit.
Imho důvod, proč psychoanalytici, ani nikdo jiný, nebere psychotiky to léčby, je fakt, že je to prostě náročný, vyžaduje to dost invence a kreativity, trpělivosti a lidské síly a opravdovosti.
Já dělám ericksona a tam to třeba kontraindikace není, ale já bych si třeba netroufla inzerovat, že psychotiky beru, protože nemám pocit, že na to (zatím) mám.