zajimava diskuse:
http://terapie.jecool.net/discussion/2/psychoterapie
V Ústí nad Labem na Živnostenském odboru Krajského úřadu údajně vznikl ze zatím neznámých důvodů seznam psychoterapeutů inzerujících na internetu. Požádali o stanovisko ČPS. V zápise ze schůze výboru ČPS v prosinci 2010 bod 17. je, že odpoví Pěč a Koblic. Jejich odpověď přikládám (1). Na základě tohoto vyjádření bylo zahájeno řízení (text také přikládám 2). Byli předvoláni nějací lidé, kteří na internetu inzerují psychoterapii, kterou vykonávají na základě živnostenského oprávnění. Některým zřejmě uložili pokutu za klamavou reklamu. Byla předvolána také kolegyně PhDr. Hana Petráková (mluvil jsem s ní a souhlasila s tím, že zveřejním dokumenty a odkaz na její stránky). Ta odmítla zaplatit a stáhnout stránky z internetu a vyžádala si stanovisko Zbyňka Vybírala. Toto stanovisko také přikládám (3).
To, že se odvolávala na to, že má živnost na psychologické poradenství jí moc nepomohlo, protože to nesmí podle výkladu mít terapeutické cíle či efekty. Také přikládám (4). Obrací se na právníka, probíhá jednání.
Na Psychoterapeutické konferenci v Luhačovicích proběhl workshop Karla Koblice „Psychoterapie legální a nelegální“, na kterém Koblic s podporou Aleny Paloušové, Ondřeje Pěče a šéfa slovenské psychoterapeutické společnosti hájili jednoznačné stanovisko, že psychoterapie může být v souladu se zákony prováděna pouze psychologem či psychiatrem s funkční specializaci na registrovaném zdravotnickém pracovišti. Cokoli jiného označují jako psychoterapii nelegální.
(Jestli tomu správně rozumím do „psychoterapie nelegální“ řadí psychoterapii prováděnou ve školské oblasti – výchovná zařízení, Pedagogicko psychologické poradny, Střediska výchovné péče, …, v sociální oblasti – krizová centra, azylové domy, v Poradnách pro rodinu a mezilidské vztahy, …, ve vězeňství, v oblasti práce s drogově závislými, psychoterapii vykonávanou na základě živnosti, ale i lidmi ve zdravotnických zařízeních (léčebny), kteří nemají funkční specializaci. „Nelegálové“ jsou i ti, co splňují kvalifikační požadavky platné pro zdravotnictví, ale vedle své práce ve zdravotnictví provozují soukromou praxi na základě živnostenského oprávnění a nikoli v rámci nestátního zdravotnického zařízení.)
Karel Koblic argumentoval platnými zákony ČR, ČPS sice je členem Evropské asociace psychoterapeutů, nicméně podle etického kodexu EAP je především povinna respektovat platné zákony dané země.
Ondřej Pěč pak argumentoval především nepřehlédnutelnou podobností psychoterapie a chirurgie.
Je ale třeba říci, že řada kolegů má jiný právní názor, respektive domnívají se, že to co říká Koblic a Pěč se vztahuje pouze na zdravotnictví, tedy na „Systematickou psychoterapii vykonávanou …“, což není v souladu s jinými právními normami a žádný aktuální problém tudíž není. Myslím, že precedentní bude kauza kolegyně Petrákové.
ČPS se tak dostala do zvláštní situace, kdy na jedné straně je vyjádření předsedy a vědeckého sekretáře ČPS. Na druhé straně je pak zcela protikladné formulování poslání a cílů této organizace (5) kde je uvedena podpora všude tam, kde má aplikace psychoterapie své místo, tedy jak ve zdravotnictví, tak i ve školství a oblasti sociálních služeb, či v jiných resortech. V zápisu ze schůze výboru v listopadu 2010 bod 7. je uvedeno „Výbor ČPS se rozhodl podpořit vznik nové organizace zastřešující psychoterapii mimo zdravotnictví, Kožnar zajistí přípravný výbor pro tuto novou organizaci.“ (O tomto rozhodnutí informoval výbor na Valné hromadě.)
Zmíněné stanovisko Koblice a Pěče je jistě také v rozporu se závazky vyplývajícími z členství v Evropské asociaci psychoterapeutů a Štrasburskou deklarací o psychoterapii (definuje psychoterapii jako nezávislý vědní obor – text také přikládám 6). Nepochybně je v rozporu s názorem značné části členů ČPS, s ideami se kterými byla tato společnost zakládána a s více než 20letou praxí a tradicí psychoterapie v ČR, nemluvě o dobách dřívějších, kdy byla psychoterapie mimo jakékoli oficiální struktury.
Bude zajímavé pozorovat jak se ČPS s tímto schizmatem vypořádá.