ZUZKAOU: jsou dvě atestace, k té druhé výcvik podle mě potřebuješ.
otázka je, proč to omezení na zdravotnictví - souhlasím s tím, že je to "střelba do vlastních řad", šarlataní a pseudoparapsychologie bují, ale tady se bude někdo strefovat do lidí, kteří dělají práci poctivě, mají vzdělání i výcvik. trapný.
nemluvě o tom, kolik atestačních míst je, a za jakých (!!) podmínek - lidsky, platově. kolik lidí ze svého atestačního místa uteče jakmile může...

NARVAH: propojené to je samozřejmě, ale má to docela jiné dopady - zatímco první jde vyloženě proti FSS, případně pedagogickým fakultám, druhé jde i po části jednooborových studujících, po lidech s léty praxe atp., navíc směřuje k obrovskému omezení služeb pro veřejnost, nebo resp. ty služby se budou poskytovat dále, ale pod jiným názvem. celé to poukazuje na to, že česká psychologie/psychoterapie dávno neví, co se sebou, kam chce směřovat, postavení je jaksi povšechné, uzurpování výlučně pro zdravotnictví (kde ale hraje dost sekundární roli) silné...

KATIA: taky mi přijde.
Ale i ta druhá debata o psychoterapii je zajímavá a tušil bych, že v ní důležité role hrajou podobní aktéři.

myslím, že tahle přestřelka je dobrá, aby se situace vyjasnila.. už to nějakej ten pátek jede, vybíral si to vyříkává s koblicem v časopise psychoterapie.. vybíral je docela agresor, koblic se to zas teď snaží vyhrotit - to mi včera říkal, tou svou reakcí v poslední čísle psychoterapie, kde apeluje na to, jak je to u nás v současnosti uzákoněno. a je to tak, že pokud člověk odejde ze zdravotnictví a nabízí psychoterapii, tak může dostat i cca mega pokutu.. myslím se to bude dál vyvíjet, dobře, že to příšlo.. že tu existujou ti, co si projdou kurz "klíč života" a pak nabízí psychoterapii, je průser.. že jsou tu proškolení kvalitní terapeuti, kteří dle našich zákonů nemohou nabízet psychoterapii, protože nedělaj ve zdravotnictví, je taky průser.. a o tom, že současní studenti na FSS neví, jak to s nima bude, to je jen část skládačky..

to je TAK hezký:

"Pro matematiku mě získal třídní profesor na gymnáziu, který oceňoval originální nápady a zprostředkovával nám hravost a dramatičnost matematického myšlení. Matematika mi připomínala poezii, kterou jsem tehdy hodně četla. Nadání mi však stačilo sotva na absolvování matematicko-fyzikální fakulty, matematička se ze mě nestala, ale fascinace tím, že existují skutečnosti v zákulisí, za obzorem vědomého života, mi zůstala. Při studiu matematiky mi vadila jedna podstatná věc: K čemu je to všechno vysoké a čisté myšlení dobré? Přednášky o aplikacích matematiky do dalších vědních oborů mě neuspokojovaly. Metodologie pozitivisticky konstruovaných věd mě nudila. Přitom jsem cítila, že se nás myšlenková hra a řád, které matematikou prostupují, bytostně týkají, ať už o ní něco víme, anebo tvrdíme, že pro ni nemáme nadání, a co možná se jí vyhýbáme. Když jsem se dostala tak trochu jako slepý k houslím k psychologii a brzy nato k psychoterapii, pochopila jsem najednou, že se pohybuji na známém území jako při studiu matematiky, jen že je tam víc obsažen ten nejobyčejnější a důvěrně známý život. Abstraktní řád v něm prostě platí, i když je zamlčený, a je navíc naplněný bohatou životní zkušeností, která se vyvíjí v rodech přes generace. Jako by se k sobě měly matematika a vědy o člověku jako mrtvá a živá voda. Jedno bez druhého se neobejde. Na dně chaotického kypění života lze tušit čistý a povznášející řád, jenž drží všechny ty zapletené a spletené jevy při sobě. Výzkumník, který si zachoval dostatečnou pružnost a svobodu, rozum mu nezabránil zůstat v kontaktu se svými instinkty a nenechal se spoutat do úzkých hranic evropské novověké vědy, může pěstovat protomatematiku či protovědu, která vědu v pravém slova smyslu předchází. Vydrží střetávání různých, často protichůdných skutečností v proudu života, dokáže se do něj nořit bez nadměrné úzkosti před nejistým, nezřetelným, neurčitým jako do živlu, nepotřebuje nutně ke svému psychickému komfortu ony tři základní charakteristiky novověké vědy: přesná fakta, experiment, měření. Může na sebe nechat působit studovaný předmět takový, jaký je, přidávat se k němu jako součást jeho prostředí a přijmout jej jako součást prostředí svého bez pocitů ohrožení vlastní identity a díky tomu vynášet na světlo svědectví zevnitř prostřednictvím vlastního prožitku. Dávat se všanc, být k dispozici věnovat sebe druhému či druhým nikoli ve smyslu oběti, to někdy také, ale hlavně ve smyslu inspirování a oplodňování myslí na základě podobností a objevování rozdílů. Tím zažívat a dávat prožít pocit sdílení, sounáležitosti, spolupráce a vývoje vlastních možností a možností celku, které jedince přesahují."
(L.Trapková, V. Chvála - Rodinná terapie psychosomatických poruch)

šíš, to je mi pozdvižení... tak takhle si lidé hrají! :o)

NARVAH: se mnou ne. ale s tvrzenim, ktere ani nezaznelo (ze je meditace rozumova), ano .)