Přednáška Jakko Seikkuly hned v úvodu se nesla ve znamení velké naděje, že pschotická onemocnění je možné podchytit a léčit bez nutnosti medikace, stejně jako nošení chronické nálepky celoživotního onemocnění. Velmi působivé výsledky finského gentlemana a jeho důraz na rytmicitu tělesnosti, apel na sonické aspekty terapeutického hovoru odráží zajímavý obrat v psychoterapii. Počítá se JAK, ne CO....
Vystoupení Margherity Lobbové zase započalo krásným uvolněním atmosféry. Margherita se doslova naladil na celý sál, nechala nás všechny povstat a společně jsme mohli využít krátký moment pro uspokojení potřeb tělesnosti jinak upoutaných na záhořovské židle. Pažemi si máchnul i profesor Vybíral... Margherita hovořil o jejím pojetí Gestalt terapie a její slova v mnohem rezonovala s příspěvkem Seikkuly. Tělesnost, flow, naladění se na klienta, terapie jako umění. Pro sicilskou dámu je důležité překračovat hranice běžné konvenčnosti neboť jen tak můžeme vystoupit z rolí a stát se lidmi v dialogu.
Peter Rober, belgický rodinný terapeut nám zase nabídnul jiný pohled, rodinná terapie se řídí jinými pravidly než individuální sesse. Rober tedy hovořil o tom, jak být stejně blízko všem členům rodiny, i když každý z nich má jinou afinitu k terapii a terapeutovi a také hovořil o tom, jak pracuje s napětím mezi hovorem a tichem neboť obé má svou významnou funkci v terapeutickém hovoru. Jeho komentář k promítanému rozhvooru s Derridou jen dokládal, že spontánnost je zásadní vlastnosti nejen v terapeutickém settingu.
Díky narativcům i zastřešující organizaci za obohacující zážitek a možnost shlédnout zahraniční hěvzdy současné psychoterapie.
(konference pokračuje dnešními wokrshopy a končí až v sobotu kolem obědového času)