NARVAH: jeste uvazuju nad tim zdrzenim se u neceho v rukou klienta. imho je odpovednost za proces, za to u ceho se zdrzime, cemu venujeme v terapii pozornost docela dulezita cast prace terapeuta. mluvit o problemu porad odkola muze klient i beze me a vetsinou to uz hodnekrat udelal (az na pripady, kdy ne, pak prave nastupuje to o cem mluvis ty a rozhodne by na to klient mel dostat prostor.. ale pokud uz akorat opakuje porad dokola jak to ma tezke, tak to dle mych zkusenost moc uzitecne nebyva).
Nevim odkud vychazi predstava, ze na reseni orientovana terapie ten prostor nenabizi- napada me ze kdyz nekde uvidis prednasku o technice jak od stezovani a zehrani klienta nad problemem prevest jeho uvazovani k necemu konstruktivnejsimu, muzes takovy dojem dostat, ale myslim si ze za tim stoji nektere jine tve predpoklady vice nez ten pristup.