kdysi sem si pročítal tohle: jlswbs.files.wordpress.com/2009/01/psychpohad.pdf
v pst jako technika se daj pohádky myslím dobře použít, např. napsat vlastní život jako pohádku..
co se týče němcový a erbena, jestli to číst dětem, nevím.. co jim takhle vlastně předáváme.. spousta z těch pohádek je hororových

NARVAH: me od nej nejvic dostala knizka Zavisle vztahy. A par dalsich taky. Imho je to porad aktualni. Me se teda libily i nektery soucasny animaky od Pixaru. Nebo takovej South Park :) Imho genialni a psychologicky perfektne propracovanej serial. Ale myslim ze je porad dobre cist detem Nemcovou a Erbena a dalsi. Ze v tom jsou obsazeny koreny nasi kultury.

ta knížka od rohra o janježkovi a bordeline mi moc nesedla..
moc nevím, jestli ty "tradiční báje a příběhy" dnešním dětem ještě někdo čte.. jestli se ty archetypální vzorce takhle ještě předávaj..

NARVAH: ja myslim ze to je o dost slozitejsi.. Hlavne se nejedna o "maminy moudra". Coz teda me prekvapuje ze to nevis. Ale samozrejme tady nemluvim o kaceru Donaldovi. Mluvim o tradicnich bajich a pribezich, ktere predavaji kulturni poselstvi a nesou v sobe spoustu archetypalnich vzorcu, ktery nevyzvracis, protoze jsou zakoreneny mnohem hloubs nez vubec dokaze kdokoli dohlednout.
Podivej se nekdy na neco od Heinze Petera Rohra - jak se da jedna kratka pohadka rozpracovat do cele knihy. Tolik obrazu a metafor je skryto na dvou ci trech strankach :)

u sebe bych to nazvala spíš zkratkovitý způsoby jednání, ale myslím, že vím o čem mluvíš.. otázkou je, že člověk něco nasává a i vydává, kdyby vnímal svět jen podle sebe, tak bude hodně veliký individum téměř neschopný se bavit s ostatníma.. vždyť i to, že žijeme v čr a mluvíme češtinou člověka nějak ovliv'nuje a formuje..

začneš třeba tím, že si je uvědomíš.. co ti dělaj.. jestli jsou tvoje

s tím souhlasím, jak vyvracíš scénáře?

karen měla na mysli spíš postoje.. jinak myslím, že svět nepoznáváš podle sebe dokud nevyvrátíš ty scénáře.. nvrmnd

NARVAH: tak k moudrám: jsou tři fáze vztahování se k lidem - od,k a proti...nevim, myslim, že to je horneyová, když se zasekneš na jedné z nich, tak je to dost na hovno... většinou to vzniklo u miminek, který právě moc blinkala a třeba schválně na maminku a vytvořilo si takový scénář ke všem lidem už do budoucnosti... (a je jedno jak moc potom poznávaj svět podle sebe, prostě konstrukt) ale třeba je spoustu z toho nějakou projekcí, klidně se zasměju sama sobě...

a ty minus, to měl být spíš dotaz ohledně terapie..- jestli se vám stává, že se setkáváte s lidma který přímo vyžadují mocenský přístup,nebo naopak a k věci..jsem v jednom krátkym "výcviku" (jestli se tomu dá tak řikat) a hodně narážim právě z důvodu terapie zaměřené mocensky a nedokážu se z té pozice vymanit.. Třeba u lidí, kterým chybí určitý morální "standardy" by se dalo mluvit o tom,že to může být pozitvní do určitý míry a po určitou dobu, ale dlouhodobě?

reagoval sem na dawa a jeho předávání mouder, ne ta tebe

myslim bude fajn, když pak to dítě ty máminý moudra z pohádek zase vyblinká a bude poznávat svět podle sebe

NIKAO: Jojo.. Je tady patrnej ten návrat k běžnýmu lidskýmu sdílení a učení se v horizontální rovině. Vertikální (mocenský) uspořádání se pomalu rozmělňuje a my začínáme chápat, že pojetí psychoterapeuta jakožto "odborníka", který ovládá jakési složité nástroje, jimiž může klienta "opravit", je ze své podstaty zcestné. :)

taková běžná forma psychoterapie mezi lidma.., každý v životě to zažívá, už tím, že vidí film, nebo čte knížku, která se ho nějakým způsobem dotýká: tím je to proces vedoucí k "uvědomování sebe, prožívání, aatd.. práce terapeuta je tady dobrá v tom pomoci člověku jít více do sebereflexe a asi ve všem i v tý body terapii, aby vnímal co cítí...? to vařim z vody..

k těm pohádkách, my je používáme jako jednu z hlavních technik možností práce s obsahy nevědomí, protože právě díky nim se předává ta zkušenost pro zvládnutí určitých vývojových období a v těch příbězích jsou ukryty určité klíče, proto se dětem vypráví pohádky a je to nejjednodušší druh předávání "návodu" na život na té hlubší úrovni, kde funguje symbolika, tam se psychoterapie také může odehrávat!!

NARVAH: je to asi oboji zaroven. Pst vede obvykle k preformulovani pribehu, nachazeni novych vyznamu, rozsireni pribehu o prvky, ktere drive zustavaly skryte ve stinu... atd. V tom vidim ja asi tu nejvetsi zmenu - clovek zacne o sobe a o svete uvazovat jinak, coz neznamena vlastne nic jineho, nez ze se promeni pribehy, ve kterych a skrze ktere zije.
Ona maminka tim ctenim pohadky predava diteti take obvykle nejake moudro ( ostatne pohadky samotny by byly na celou dalsi diskuzi )

AIM_FREEMAN: no joo, daseinista!!! :-)

DARJEEL: a ja bych to doplnil jeste timto citatem ;)) "Řeč je příbytek bytí." Hajdegr ;)

DAW: je to tak... nicméně většinou to nějakým tím vyprávěním příběhů začíná a točí se to kolem nich... nakonec jak píše Pratchett, jsme opice s příběhem :-) A narativum je jedním z artefaktů, který dělá lidi lidmi :)

pokud pojímáš dawe pst jako "strukturované vyprávění příběhů", tak já spíše jako léčebný proces vedoucí k uvědomování sebe, svého prožíváni, pocitů, vztahu k sobě a ostatním lidem..
v tvém pojetí třeba maminka, uspávající dítě tím, že mu čte pohádku, vykonává pst..

darjeele, chtěl bych připomenout tobě, že v této dislusi nejsi moderátor.. asi sis svou pozici tady s něčím popletl

DARJEEL: jojo.. práce s tělem je taky mocnej nástroj.. to je fakt.. a ventilace emocí taky nemusí bejt vždycky zasazovaná do nějakýho příběhu..
Teď to vidim, že jsem tu větu neformuloval úplně správně ;)

DAW: bych neřekl, co třeba bodyterapie, nicméně vyprávění příběhů je centrální nit psychoterapie... jinak teda krom roviny řeči a kognice vnímám další úrovně, se kterými je záhodno pracovat, právě třeba ta prožitková/tělesná...

NARVAH: mhm, mhm já bych Ti chtěl připomenout, že jsi v diskusním auditku, máš teda nějaký příspěvek do diskuse nebo budeš jen pokračovat v tomhle infantilním plyvání jedovatých slin? ,-)

SHAMANICO: jj, tak máme silnou systemickou sekci... :-) to je jistě taky nějaká kravina, co nemá s psychoterapií nic společného, žádná sebezkušenost, to bude nahovno stejně jako ten naratíf [ne, Narvahu, na tohle prosím nereaguj :]

NARVAH: Imho psychoterapie není nic jiného než strukturované vyprávění příběhů.
A ty jsi mi pořád neodpověděl v čem vidíš ten veliký rozdíl.

DARJEEL: hele díky moc za info. Nevěděl jsem, že to u vás takhle jede... Mě osobně krátká teraie taky úplně nesedí, ale má svý místo třeba právě ve zdravotnictví, jak říkáš... Mě přijdou asi důležitý ty principy, který za tím stojí jako je zaměření se na to co funguje, problem talk, vycházení z toho, co ti ten člověk říká apd. Myslím, že to má přesah i do jinejch směrů. To, že se z BF, ale třeba i z relfketujících týmů místy stala taková strukturovaná věc mi přijde škoda. Když vidíš S.deShazera nebo Kim soo, tak to je celkem poezie a jde vidět, že to ty lidi nemaj zmechanizovaný, ale že vycházej z určitý filozofický pozice, jak s lidmi jednat. To mi přijde fajn;)

NARVAH: já se neptal kdo, ale proč. Ale to je jedno...:/

pěkná pohádka.. tak příště ty reklamy narativj zkus pastnout jinam.. nebudeš se pak muset ptát, kdo ti dal mínusko

NARVAH: hele a tu novinu o tom, že země je kulatá, už jsi slyšel? Když takhle různě lidi cestovali po světě, protože věděli, že nepřepadnou přes okraj, tak našli světadíl, říká se mu Austrálie, kde o pár století později přišel chlapík se jménem Micheal White s psychoterapeutickým přístupem, kterej je na vyprávění příběhů založenej. Vycházel z toho, že příběhy původních obyvatel těhle vzdálenejch zemí jsou potlačovány přistěhovalci, který se tam právě začali stěhovat (nebo byli donuceni). No měl s tím celkem úspěch, ovlinil celou oblast rodinný psychoterapie no a pak přišli další, ale o tom až příště...