u sebe bych to nazvala spíš zkratkovitý způsoby jednání, ale myslím, že vím o čem mluvíš.. otázkou je, že člověk něco nasává a i vydává, kdyby vnímal svět jen podle sebe, tak bude hodně veliký individum téměř neschopný se bavit s ostatníma.. vždyť i to, že žijeme v čr a mluvíme češtinou člověka nějak ovliv'nuje a formuje..

začneš třeba tím, že si je uvědomíš.. co ti dělaj.. jestli jsou tvoje

s tím souhlasím, jak vyvracíš scénáře?

karen měla na mysli spíš postoje.. jinak myslím, že svět nepoznáváš podle sebe dokud nevyvrátíš ty scénáře.. nvrmnd

NARVAH: tak k moudrám: jsou tři fáze vztahování se k lidem - od,k a proti...nevim, myslim, že to je horneyová, když se zasekneš na jedné z nich, tak je to dost na hovno... většinou to vzniklo u miminek, který právě moc blinkala a třeba schválně na maminku a vytvořilo si takový scénář ke všem lidem už do budoucnosti... (a je jedno jak moc potom poznávaj svět podle sebe, prostě konstrukt) ale třeba je spoustu z toho nějakou projekcí, klidně se zasměju sama sobě...

a ty minus, to měl být spíš dotaz ohledně terapie..- jestli se vám stává, že se setkáváte s lidma který přímo vyžadují mocenský přístup,nebo naopak a k věci..jsem v jednom krátkym "výcviku" (jestli se tomu dá tak řikat) a hodně narážim právě z důvodu terapie zaměřené mocensky a nedokážu se z té pozice vymanit.. Třeba u lidí, kterým chybí určitý morální "standardy" by se dalo mluvit o tom,že to může být pozitvní do určitý míry a po určitou dobu, ale dlouhodobě?

reagoval sem na dawa a jeho předávání mouder, ne ta tebe

myslim bude fajn, když pak to dítě ty máminý moudra z pohádek zase vyblinká a bude poznávat svět podle sebe

NIKAO: Jojo.. Je tady patrnej ten návrat k běžnýmu lidskýmu sdílení a učení se v horizontální rovině. Vertikální (mocenský) uspořádání se pomalu rozmělňuje a my začínáme chápat, že pojetí psychoterapeuta jakožto "odborníka", který ovládá jakési složité nástroje, jimiž může klienta "opravit", je ze své podstaty zcestné. :)

taková běžná forma psychoterapie mezi lidma.., každý v životě to zažívá, už tím, že vidí film, nebo čte knížku, která se ho nějakým způsobem dotýká: tím je to proces vedoucí k "uvědomování sebe, prožívání, aatd.. práce terapeuta je tady dobrá v tom pomoci člověku jít více do sebereflexe a asi ve všem i v tý body terapii, aby vnímal co cítí...? to vařim z vody..

k těm pohádkách, my je používáme jako jednu z hlavních technik možností práce s obsahy nevědomí, protože právě díky nim se předává ta zkušenost pro zvládnutí určitých vývojových období a v těch příbězích jsou ukryty určité klíče, proto se dětem vypráví pohádky a je to nejjednodušší druh předávání "návodu" na život na té hlubší úrovni, kde funguje symbolika, tam se psychoterapie také může odehrávat!!

NARVAH: je to asi oboji zaroven. Pst vede obvykle k preformulovani pribehu, nachazeni novych vyznamu, rozsireni pribehu o prvky, ktere drive zustavaly skryte ve stinu... atd. V tom vidim ja asi tu nejvetsi zmenu - clovek zacne o sobe a o svete uvazovat jinak, coz neznamena vlastne nic jineho, nez ze se promeni pribehy, ve kterych a skrze ktere zije.
Ona maminka tim ctenim pohadky predava diteti take obvykle nejake moudro ( ostatne pohadky samotny by byly na celou dalsi diskuzi )

AIM_FREEMAN: no joo, daseinista!!! :-)

DARJEEL: a ja bych to doplnil jeste timto citatem ;)) "Řeč je příbytek bytí." Hajdegr ;)

DAW: je to tak... nicméně většinou to nějakým tím vyprávěním příběhů začíná a točí se to kolem nich... nakonec jak píše Pratchett, jsme opice s příběhem :-) A narativum je jedním z artefaktů, který dělá lidi lidmi :)

pokud pojímáš dawe pst jako "strukturované vyprávění příběhů", tak já spíše jako léčebný proces vedoucí k uvědomování sebe, svého prožíváni, pocitů, vztahu k sobě a ostatním lidem..
v tvém pojetí třeba maminka, uspávající dítě tím, že mu čte pohádku, vykonává pst..

darjeele, chtěl bych připomenout tobě, že v této dislusi nejsi moderátor.. asi sis svou pozici tady s něčím popletl

DARJEEL: jojo.. práce s tělem je taky mocnej nástroj.. to je fakt.. a ventilace emocí taky nemusí bejt vždycky zasazovaná do nějakýho příběhu..
Teď to vidim, že jsem tu větu neformuloval úplně správně ;)

DAW: bych neřekl, co třeba bodyterapie, nicméně vyprávění příběhů je centrální nit psychoterapie... jinak teda krom roviny řeči a kognice vnímám další úrovně, se kterými je záhodno pracovat, právě třeba ta prožitková/tělesná...

NARVAH: mhm, mhm já bych Ti chtěl připomenout, že jsi v diskusním auditku, máš teda nějaký příspěvek do diskuse nebo budeš jen pokračovat v tomhle infantilním plyvání jedovatých slin? ,-)

SHAMANICO: jj, tak máme silnou systemickou sekci... :-) to je jistě taky nějaká kravina, co nemá s psychoterapií nic společného, žádná sebezkušenost, to bude nahovno stejně jako ten naratíf [ne, Narvahu, na tohle prosím nereaguj :]