SKATEMURAI: Ahoj, u mne po delsim obdobi nepohody, pocitu zloby nasranosti, nenaplnenosti atd zacla neco jako deprese, nebo proste deprese bez neco jako, sama nevim.. Zdanlive nicim nevyvolane záchvaty breku, velmi caste myslenky na sebevrazdu. Na netu jsem si precetla, ze deprese je nemoc a nikdo za ni nemuze a musi se lecit léky. Tak jsem se rozhodla, ze si posupajdim pro prasky, chvili mi bude hur a pak bude vsechno super.. jenze par doporucenych psychiatru bud melo stop stav nebo to vubec nezvedali. Nastesti.. Mezitim me totiz napadala stale vic myslenka, ze tyhle stavy jsou proste jen dusledek, nebo priznak, sdeleni duse, ze neco neni dobre. Jako kdyz te neco boli, boli te to proto, aby ti telo reklo, ze nekde v tele by se melo neco vyresit. Bolej te zada, tak to treba chce vic pohybu, nebo lepsi matraci.. no zkratka jsem zasla k psychologovi, k nekomu, kdo mi nebude cpat antidepresiva. Byla jsem tam zatim dvakrat s tim, ze budu chodit jednou tydne a uz ted je mi neco lip. Ono je totiz strasne dulezita takova drobnost - vykecat se nekomu, kdo posloucha. Nekomu u koho vite, ze ho to nevysava, neunavuje, kdo se snazi mit zajem, kupodivu si i pamatuje co rikas. Kdo nedava debilni rady a nevztahuje si vsechno na sebe. Blizky lidi me nikdy nevyslechli, nebo je to obtezovalo, pripadne davaj sice dobromyslny ale uplne mimo rady. Tim chci rict, abys zkusil nejdrive najit vhodneho psychoterapeuta, kteremu budes duverovat. Treba ti ukaze, ze s TEBOU neni nic spatne. Omlouvám se, pokud jsem se svym komentarem moc mimo k tvoji situaci.