SHAGA: podepis.)

a dává Ti smysl co tam Růžička píše? Že psychoterapie vázaná na zdravotnictví je nesmyslná, že psychoterapie není jenom o léčení těžké psychopatologie, že má své místo i v sociálních službách apod.? Že v zahraničí je to samostatný obor, který není ocáskem psychiatrie a že svázání psychoterapie se zdravotnictvím brání jejímu rozvoji... a že psychoterapeutické minimum v rámci ipvz je low-end...

NI_: zalezi co povazujes za pokrok ;)
Ne, vazne, dost zalezi na druhu potize -> u izolovane fobie i treba nekolik malo u uzkosti rozhodne vic.
Obecne cim vaznejsi potiz, tim vic sezeni... a dle druhu problemu je take otazka indikace kbt vs jiny druh terapie...

ESTEL:
ZUZKAOU:
Před časem jsem zde řešila změnu terapeutky a hlavně tedy to, jak to snesu. Zatím mám za sebou dvě sezení u té nové a vlastně ta změna není tak špatná. Bylo pro mě tedy hodně těžké rozloučit se s bývalou psycholožkou, obrečela jsem to a pořád je mi to trochu líto, a nemohu po dvou sezeních soudit, jaké to bude tady, ale zdá se, že mi pomůže trochu jiná perspektiva. A mám to tam výrazně dál, což se ukázalo jako docela fajn věc, protože se mi běžně stávalo, že jsem 10 minut po skončeném sezení v práci řešila něco náročného, případně jsem 10 minut před začátkem sezení vybíhala z domu (bylo to přesně na půli krátké cesty z domu do práce). Takhle se mi to stihne uležet a uklidním se. Uvidím, jak to půjde dál, rozhodně míním pokračovat, bude to spíš na roky než měsíce.

SONYAH: ahoj, mohli jsme chybet 2-3x za celych 5 let nebo si nahradit. Takle dlouhe preruseni si nedovedu predstavit. Prijdes o skupinu, o jeji dynamiku, vyvoj atd. Navic, jak nahradit sebezkusenost? ta byla prvni dva roky. Vic ti asi reknou v insitutu, ale ja bych bud vycvik nebo cestu odlozila. Jezdila jsem pres leto, s tim, ze jsem na konci roku nebo na zacatku toho dalsiho chybela, tak abych se vesla do toho, jak bylo mozne chybet.

TETHALKA: Mě pomohlo uvědomit si, že od sebe nemůžu čekat, že budu schopna od první chvíle té samé otevřenosti, jaká pro mě byla přirozená v předchozím vztahu - že se prostě znovu testuje bezpečí a důvěra. Prostě jsem si potřebovala dát čas. A také respektovat, že jsem v situaci, kdy jsou tu najednou tři témata - moje osobní téma z minula, téma nového vztahu s novým terapeutem a zpracování pocitů kolem rozchodu s bývalým terapeutem.

(Vlastně já k tomu řeším ještě to, jestli mi to celé stojí za to a jestli terapii opravdu chci a opravdu potřebuju - ale předpokládám, že toto se tě netýká :o)

S tím "převyprávět to celé znovu" bych byla opatrná... Spíš bych to brala jako výzvu k tomu srovnat si, jak jsem vnímala můj životní příběh kdysi a k jakému posunu došlo, co je teď pro mě jinak, kam jsem došla... atd. Reálie jsou stejné a postoje a prožívání se mění. Už to prostě není "ten samý příběh". Začátek nové terapie může být příležitost si toho lépe všimnout.

TETHALKA: no, začínáš znovu od začátku. Respektive od začátku buduješ terapeutický vztah, v nějakém sebeporozumění a tak se pochopitelně nevrátíš na začátek.