LOJZA: Ono se mi to naštěstí neděje pravidelně, to bych to asi ani nevydržela. Jen mě vlatně překvapilo, že po nějaké době, kdy mi to šlo "jako po másle", se to zase stalo. Zažívala jsem to na začátku, většinou z toho, jak jsem nahlas pojmenovávala ty spousty věcí...
Určitě to příště otevřeme, mám navíc spoustu času na promýšlení, protože se kvůli dovoleným uvidíme až za tři neděle. Díky za podporu.

TETHALKA: Ad přijít ze sezení jako spráskanej pes: IMHO by se ti to nemělo dít moc pravidelně a asi bych s terapeutem otevřel i tuhle rovinu. Zkušený průvodce by ti měl nabídnout způsob, jak načerpat dostatek energie z něčeho nového, pokud “odřezává” staré, ale enegeticky stabilní zdroje. Jinými slovy: pokud rozbíjíte staré nefunkční vzorce, je potřeba něco nového, funkčního, čeho se dá chytit. A vybudovat něco nového obvykle trvá déle, než zbořit ty staré věci. Postupovat by se tedy mělo vědomě a pomalu. Pokud máš ale za sebou 2,5 roku konstruktivní terapie, tak to dáš. Držím pěsti.

TETHALKA: to je mi jasný :) traumata jsou traumata, prostě bolej. a otevírat je je těžký a nepříjemný, je jasný že se ti do toho nechchce a je jasný že si najdeš dost důvodů proč to nejde. Ale moje zkušenost je že bez toho se často nehneš. - čim pečlivěji si ty svý strašáky zavíráš a střežíš tim strašidelnější jsou.

TETHALKA: Znamená to že je to přesně to místo kam by si ho pustit měla ;)

TETHALKA: no že terapeutovi ještě nevěříš dostatečně, aby si ho zkusila pustit za ty ochrané zdi, které okolo citlivého místa jsou postavené a v dětství tě zachránily?

jestli jinak terapie funguje, tak přesně tuhle úvahu přednes na příštím sezení a je zcela legitimní společně se dohodnout, že se do tohohle tématu nechceš pouštět. Ale třeba bude schopný reagovat tak, že mu dovolíš nahlídnout...

ZUZKAOU: nevím co měl za výcvik, ale zaznělo to v komunitě
ESTEL je zajmavý číst jaký vztahy sis v terapiích odžila a jak nad tim uvažuješ. - nechci to nějak hodnotit ale já od terapeuta nikdy nečekal že si na něm přímo budu odživat vztahy. - příjde mi to trochu jako z toho seriálu z rodenem :)

ZUZKAOU: to mi připomělo co často (s jisotu nadsázkou) říkal jistý terapeut adiktolog - "když to nebolí tak to neni terapie" :)

ESTEL: Přenos je základní mechanismus učení čehokoliv co není jen prostá informace a i tam dost pomáhá.

Jinak jasně že mnohdy je zajímavější vybrat si terapeuta se kterým to bude náročnější. Ale při prvním kontaktu s psychoterapií mi přijde jednodušíí začínat tak, aby "odpor" (když už jsem u té psychoanalytické terminologie) přišel až po čase, kdy mám navázany pevnější vztah.

ZUZKAOU: Chápu, že vybrat si terapeuta stejného pohlaví, jako byl rodič, s kterým měl klient jednodušší vztah, může být výhodné... méně překážek v kontaktu, víc bezpečí, víc důvěry. Ale myslím si, že vybrat si terapeuta stejného pohlaví, s kterým měl klient náročnější vztah, může být vlastně taky velmi výhodné... protože terapie umožňuje pracovat právě na tom přenosu a dává klientovi i možnost zažít si vztah jinak - v lepší verzi.

Přenos nefunguje jen mezi klientem a terapeutem, svoji zkušenost s rodiči si běžně a nevědomě promítáme na různé lidi kolem nás. Jako dítě jsem se bála svého otce a neuměla jsem s ním mluvit. Bála jsem se pak v podstatě skoro každého muže v mém okolí ...a ano, když jsem přišla do terapie, bála jsem se i svého terapeuta.
Ale nelituju, že jsem si zvolila muže, protože díky téhle volbě jsem byla konfrontovaná se svým strachem, mohla jsem v tom sama sobě víc porozumět. A také zjistit, že ne každý chlap je jako můj otec. A otevřel se mi netušený neznámý mužský svět, s mužským jazykem, mužským humorem, s jiným typem blízkosti a péče, než mají maminky a babičky. Mohla jsem si prožít dětskou fascinaci a okouzlení a lásku (s mým prvním terapeutem) a sáhnout si na i už dospělejší mužsko-ženskou přítažlivost, na hravý flirt, touhu a lásku (s mým druhým terapeutem). Teď mám třetího terapeuta a vlastně zjišťuju, že můj obraz mužů se proměnil - místo hrůzu nahánějících monster vidím lidské, citlivé a zranitelné bytosti, s kterými mohu mít blízký, inspirativní a oboustranně obohacující vztah. A můj obraz sebe jako ženy se také proměnil a vyzrál.

Terapie s ženskou terapeutkou - i když jsem měla s mámou jednodušší vztah - by mi tuhle zkušenost dát nemohla.

Takže k doporučením o výběru terapeuta v závislosti na pohlaví bych chtěla dodat, že výhodou může být i pracovat s terapeutem toho pohlaví, s kterým člověk má problém a kde si potřebuje doplnit neprožité vývojové kroky, učit se a zažít, jak vypadá vztah, blízkost, péče a komunikace, když funguje :o)

A možná nejlepší doporučení je to, aby člověk šel tam, kam ho srdce táhne a věřil sám sobě a své vnitřní intuitivní moudrosti .

LOJZA: Starej dobrej přenos - tedy nové zkušenosti člověk posuzuje předešlými zážitky a prostě si do nich promítá to co už potkal. V psychoterapii se často stane, že si do terapeuta promítáš zkušenosti s rodiči. Ty směry, které vychází z hlubinějších přístupů s tím přímo pracují - Freud na tom psychoanalýzu postavil.

Racionálně orientované směry to ignorují a taky v pořádku.

Nedá se z toho dělat 100% pravidlo - to ostatně z ničeho v psychologii, natož v psychoterapii :-D

ZUZKAOU: Prosím o podrobnější info, proč je (psycho)terapeutovo pohlaví vhodné volit s ohledem na to, s jakým rodičem má člověk “jednodušší” vztah (ať už to je, co to je).

Nepovažuji se za kdovíjak vyrovnaného člověka, ale vnímám svůj vztah k tátovi jako víc komplikovaný, než vztah k mámě, a přesto mi v životě víc vyhovovali mužští (psycho)terapeuti.

Díky za osvětlení.