HELLENKA: Skupina má moc, jakou individuál nemá. V individuálu je to Tvůj soukromý bezpečný prostor, kde Tě konfrontuje tak maximálně terapeut, je to prostředí, u kterého máš větší možnost kontroly. Skupina oproti tomu je intenzivnější dynamikou. Tím, že většina problémů se odráží právě ve vztazích, skupina je bezpečný místo, kde jsou lidi konfrontování s jejich "vztahováním" k druhým - dostávají tam zpětnou vazbu, často se tam vztahují stejně jako ve světě mimo skupinu a právě tuhle dynamiku to umožňuje nahlédnout. Dobrá a intenzivní skupina vydá leckdy za rok dva individuálu :) A je přesně o tom, co píšeš - hodně lidí jsou jako houby a nasávají druhé (ergo mají pravděpodobně velký obtíže s hranicemi) a tohle je pomáhá zpevňovat a odlišovat svoje emoce od emocí těch druhých. Benefitů skupiny je mrak :)

V jednom programu, je to hustý, ale funkční!

Já teď chodím na skupinové psychoterapie, máme to vcelku 3 až 4 krát týdně ve skupině 7 lidí. Je to takový masakr, že si to nedovede představit. Musím říct, že zatím nejefektivnější způsob léčby, byť to dává zabrat jako prase

zprostředkovaně vím o dobré zkušenosti s http://www.anabell.cz/
možná y to v tuhle chvíli bylo nejrychleji dostupné "něco" a buď z toho vykvete přímo terapeut, nebo to může být odrazový můstek dál. Moc držím palce, tohle není malé téma...

URPUTNIK: můj názor na tohle je jiný a především se nebudu tlačit do pomahačské pozice víc, než je mi milé.
Navíc nejsem ráda v konfliktu s toxickými osobami, takže jí k tomu určitě nic říkat nebudu, jelikož mi není blízká a nemám ji ráda.
Určitě by to ode mě ani nevzala, dlouhodobě na mě žárlí, protože ví, že mě brácha má dost rád. Celou situaci by to jen zhoršilo.

Bráchovi jsem zpětnou vazbu dala již dříve...

Tohle téma bych asi dál neřešila, ptala jsem se na doporučení na odbornou pomoc a ne na to, jak mám jednat v rámci rodiny :)

VERSONNENHEIT: Však jo, ještě by se to mohlo obrátit proti tobě. On jim to nějaký psycholog/psychiatr beztak brzo řekne.

VERSONNENHEIT: No, pěkný...takovou mámu znám moc dobře.
Aspoň už víte, od čeho se odrazit. Teď záleží na tom, zda si to matka uvědomí a bude s tím chtít, k vůli dítěti, něco dělat. Protoze by to (dle mého nazoru) všechno dost usnadnilo. Hrozne těžko se zkouší jist normálně a pribirat na vaze, když máš doma věčně nespokojenou dietarku.
Ono asi ani nezáleží, kolik vážíš, ale jak se vnímáš. Stačí být trochu nejistej, nějaká blba poznámka od okolí, věčně kriticky rodiče a už s tím koketujes.

VERSONNENHEIT: Není zač. :)
Jo, bylo by fajn, mít po hospitalizaci někoho v záloze. Slečně přeji, ať se z toho dostane. Taky bych doporučila zapojení nejblizsi rodiny do terapie, třeba je tam něco, co jí to spouští. (Kamarádcina sestra si vypěstovala anorexii mimo jiné i proto, že jejich máma se pořád hlídala, co jí a ona to odkoukala a převedla do extremu).

VERSONNENHEIT: Na PPP se specializuje MUDr. Žuchová (THC Klinika v Praze). Akorát ordinuje jen pondělky odpoledne a čekací doba je par měsíců. Ale za zkoušku to imho stojí, přijde mi dobrá.