• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ANOUKEPSYCHOTERAPIE
    Prostor pro výměnu informací a zajímavých odkazů k tématu, sdílení zkušeností z vlastní praxe (v přísných mezích etiky a ochrany osobních dat), diskuzi o konkrétních otázkách, možnostech i omezeních jednotlivých terapeutických směrů, pření se mezi jejich představiteli i filozofování o podstatě a smyslu psychoterapie jako takové. A jako novinka i prostor pro prezentaci a propagaci vlastní práce - článků, praxe, akcí.
    rozbalit záhlaví
    HOUBA
    HOUBA --- ---
    RIMMSI: Asi záleží na konkrétním problému a i na tom, co se v té skupině sejde za lidi. Já jsem chodil jen na jednu skupinovku do Esetu cca před 15 lety a úplně mi to nepomohlo. Psychoterapeuti tam pouze řídili diskuzi, ale radit a hledat řešení jsme si měli my navzájem (byla to jediná skupinovka, takže nevím, jestli to je takto standardní koncept). Což ale v případě, že mi nikdo z ostatních nedokázal pomoci s mým problémem, mi moc nepomohlo. Pomohlo mi to jedině v tom, že jsem si uvědomil, že si musím pomoci hlavně sám, nečekat na pomoc zvenčí a vrhnout se do toho boje co nejdříve. A taky jsem měl samozřejmě dobrý pocit z toho, že jsem pomohl ostatním.
    HELLENKA
    HELLENKA --- ---
    RIMMSI: takze chces rict, ze kdyz je clovek (hyper)senzitivni a empatickej, tak ma ve skutecnosti problem s hranicema a mel by to resit a nejak na tom zapracovat, aby se ho cizi trapeni nedotykaly ?
    To by me opravdu zajimalo, jak takove zpevneni funguje a jak ho clovek dosahne... (to se ptam vazne, ne ironicky)
    RIMMSI
    RIMMSI --- ---
    HELLENKA: Skupina má moc, jakou individuál nemá. V individuálu je to Tvůj soukromý bezpečný prostor, kde Tě konfrontuje tak maximálně terapeut, je to prostředí, u kterého máš větší možnost kontroly. Skupina oproti tomu je intenzivnější dynamikou. Tím, že většina problémů se odráží právě ve vztazích, skupina je bezpečný místo, kde jsou lidi konfrontování s jejich "vztahováním" k druhým - dostávají tam zpětnou vazbu, často se tam vztahují stejně jako ve světě mimo skupinu a právě tuhle dynamiku to umožňuje nahlédnout. Dobrá a intenzivní skupina vydá leckdy za rok dva individuálu :) A je přesně o tom, co píšeš - hodně lidí jsou jako houby a nasávají druhé (ergo mají pravděpodobně velký obtíže s hranicemi) a tohle je pomáhá zpevňovat a odlišovat svoje emoce od emocí těch druhých. Benefitů skupiny je mrak :)
    HELLENKA
    HELLENKA --- ---
    1KA: V cem to je prinosnejsi nez individual ? (krome frekvence ucasti)
    Ti ostatni lidi maji podobne potize jako ty ? Neprenasi se na tebe i jejich pribehy / problemy - jakoze mas vlastne pak nalozeno na sobe jeste vic ?
    Jak dlouho cely program trva ?
    1KA
    1KA --- ---
    V jednom programu, je to hustý, ale funkční!
    EVAD
    EVAD --- ---
    1KA: to je fakt dost intenzivne, verim ze to je "masakr". kde to absolvujes?
    1KA
    1KA --- ---
    Já teď chodím na skupinové psychoterapie, máme to vcelku 3 až 4 krát týdně ve skupině 7 lidí. Je to takový masakr, že si to nedovede představit. Musím říct, že zatím nejefektivnější způsob léčby, byť to dává zabrat jako prase
    IOM_NUKSO
    IOM_NUKSO --- ---
    Tip na nekoho prijemneho, kdo dela kvalitne KBT v praze?
    SHIVALA
    SHIVALA --- ---
    Ahoj, neměl by někdo ve fulltextu toto?: https://pep-web.org/browse/document/psar.071.0351a?index=40&page=P0351
    libgen mlčí
    HELLENKA
    HELLENKA --- ---
    Ketaminem asistovaná psychoterapie - rozhovor s klientkou (říjen 2021)
    https://soundcloud.com/user-181321990/ketaminem-asistovana-psychoterapie-rozhovor-s-klientkou-rijen-2021?
    PESTRYPAPOUSEK
    PESTRYPAPOUSEK --- ---
    zprostředkovaně vím o dobré zkušenosti s http://www.anabell.cz/
    možná y to v tuhle chvíli bylo nejrychleji dostupné "něco" a buď z toho vykvete přímo terapeut, nebo to může být odrazový můstek dál. Moc držím palce, tohle není malé téma...
    VERSONNENHEIT
    VERSONNENHEIT --- ---
    URPUTNIK: můj názor na tohle je jiný a především se nebudu tlačit do pomahačské pozice víc, než je mi milé.
    Navíc nejsem ráda v konfliktu s toxickými osobami, takže jí k tomu určitě nic říkat nebudu, jelikož mi není blízká a nemám ji ráda.
    Určitě by to ode mě ani nevzala, dlouhodobě na mě žárlí, protože ví, že mě brácha má dost rád. Celou situaci by to jen zhoršilo.

    Bráchovi jsem zpětnou vazbu dala již dříve...

    Tohle téma bych asi dál neřešila, ptala jsem se na doporučení na odbornou pomoc a ne na to, jak mám jednat v rámci rodiny :)
    URPUTNIK
    URPUTNIK --- ---
    VERSONNENHEIT: od ceho jineho jsou blizci pratele/rodini prislusnici, aby si rikali i neprijemne veci? Ostatnim je ukradeny a nepujdou do rizika

    Dotycny to pochopitelne uprimne nevidi, ikdyz je to naprosto jasne a evidentni vsem okolo .. viz rceni o trisce v oku

    Ale zvazit si to musis sama, jen to jen muj nazor :)
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    VERSONNENHEIT: Však jo, ještě by se to mohlo obrátit proti tobě. On jim to nějaký psycholog/psychiatr beztak brzo řekne.
    VERSONNENHEIT
    VERSONNENHEIT --- ---
    DELIRIUM: Můj odhad je, že si to spíš neuvědomí, a já sama sebe nepovažuju za někoho, kdo by měl být ten, kdo tam tohle téma nadhodí. Podle mě to je tak evidentní, že to musí být jasný uplně všem okolo. Řekla jsem si, že zkusím doporučit nějaké kontakty ale víc se do toho moc vrtat nechci
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    VERSONNENHEIT: No, pěkný...takovou mámu znám moc dobře.
    Aspoň už víte, od čeho se odrazit. Teď záleží na tom, zda si to matka uvědomí a bude s tím chtít, k vůli dítěti, něco dělat. Protoze by to (dle mého nazoru) všechno dost usnadnilo. Hrozne těžko se zkouší jist normálně a pribirat na vaze, když máš doma věčně nespokojenou dietarku.
    Ono asi ani nezáleží, kolik vážíš, ale jak se vnímáš. Stačí být trochu nejistej, nějaká blba poznámka od okolí, věčně kriticky rodiče a už s tím koketujes.
    VERSONNENHEIT
    VERSONNENHEIT --- ---
    DELIRIUM: To téma v rodině tam určitě je přítomno, včetně genetické zátěže a je to právě mimo jiné vztah s matkou, která je labilní až hystrionská, má velmi slabý pocit sebehodnoty stran vzhledu a bohužel právě sama taky má sklony k dietickému chování. Mám dojem, že s ní Bára (ta dcera) soupeří. Takže v tomto určitě jsme takzvaně doma. A je to komplexní problém, ale řešení primárně osobnosti matky by podle mě bylo na několik let psychoterapie :/
    Hrozný na tom je to, že Bára nikdy nebyla tlustá a nedá se mluvit ani o nadváze, nebo že by byla oplácaná. Měla fakt hezkou štíhlou sportovní postavu, obličej taky moc hezký a je i chytrá, vždy byla napřed a byla s ní legrace :/
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    VERSONNENHEIT: Není zač. :)
    Jo, bylo by fajn, mít po hospitalizaci někoho v záloze. Slečně přeji, ať se z toho dostane. Taky bych doporučila zapojení nejblizsi rodiny do terapie, třeba je tam něco, co jí to spouští. (Kamarádcina sestra si vypěstovala anorexii mimo jiné i proto, že jejich máma se pořád hlídala, co jí a ona to odkoukala a převedla do extremu).
    VERSONNENHEIT
    VERSONNENHEIT --- ---
    DELIRIUM: Díky moc. Tipuju, že teď proběhne další kolečko hospitalizace a následného opětovného zhoršování, takže začínám dělat průzkum a myslím, že pokud se někam objednají případně už teď, aby měla po návratu z léčebny následnou péči, tak to asi bude akorát.
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    VERSONNENHEIT: Na PPP se specializuje MUDr. Žuchová (THC Klinika v Praze). Akorát ordinuje jen pondělky odpoledne a čekací doba je par měsíců. Ale za zkoušku to imho stojí, přijde mi dobrá.
    VERSONNENHEIT
    VERSONNENHEIT --- ---
    Chci se zeptat, zda tu nemáte někdo nějaké zkušenosti a tipy kam se obrátit v ČR pro kvalitní pomoc v případě anorexie / bulimie?

    Jedná se o dceru mého bráchy, je jí 16 a plácá se v tom přes rok, celkem dlouho se to snažili nějak řešit doma a ambulantně, ale neefektivně, přičemž před nimi jedla, ale například pak jí našli v pokoji různě poschovávané plastové nádoby se zvratkama.
    Letos v létě došlo na "hospitalizaci" v Havlíčkobrodské léčebně, kde byla 3 měsíce, načež ji pustili a opět jede nanovo, přičemž to mělo takový klasický průběh, že se trochu vykrmila a samozřejmě slibovala hory doly jen aby jí pustili a mohla zase začít lhát a hubnout. Nyní mají opět zažádáno o hospitalizaci a ani jí to neřekli, protože minule vyhrožovala, že se zabije, pokud jí tam zavřou :/

    Nemám v úmyslu se do toho nějak zásadně plést, ale z telefonátů s bráchou mám pocit totální bezmoci, kdy celou dobu je všude možně posílají od čerta k ďáblu a vlastně to řešení není dostatečně rychlé a efektivní - termín u psychologa za měsíc, intervaly mezi sezeními 14 dní, holka má necelých 40 kg při výšce 175 cm a vypadá jak reklama na smrt.

    za jakékoliv reference budu vděčná, děkuji
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam