CARIBOO: prostě jede agendu AKP ČR.

VON_GILOTINE: Úplně nemůžu souhlasit. Ptáček tvrdí, že výcvik je výhodou a vystudovaná psychologie nutností. Za mě je to přesně naopak. Znám pár případů, kdy psychologové bez výcviku dělají terapii a vesměs je to tragédie. Naopak znám terapeuty, co mají akreditovaný výcvik, ale vystudovanou jinou výšku a jsou skvělý.
Psychošmejdi jsou ještě jiná kategorie.
A to že je někdo kouč, zvlášť pokud má akreditovaný výcvik, ještě neznamená, že je šmejd.

MORPHLER: nikdo v realu se mnou nikdy talhle soc.fobii nebo cokoli jineho neprobral :( az do tveho tohoto textu jsem nevedela, ze se to da rozdelit na chovani a emoce. Dale uz asi nemam na tohle silu. Musim mit strasnou smulu na ty lidi.

IOM_NUKSO: Oni se te ale neptají co mají dělat. To se pleteš, to oni ti spousty věcí co a jak a proč dělají samozřejmě neříkají (ne že by to bylo tajné, ale je to zbytečné a bylo by to strašně obsáhlé a mimo mísu vysvětlovat vše). Oni se ptají na čem chceš aby s tebou spolupracovali nebo jak chceš aby něco dopadlo. Vezmu např. z tvého výčtu soc. fobii. popisuješ ji a oni se pak zeptají, cobys s tím chtěla dělat. Osobně v takové chvíli asi preferuji otázku na první malý pokrok - co nejmenšího a jak (myšleno jak má vypadat!, fakt se te neptám jak se to stane, na tom budeme s klintem tepve právě spolupracovat) by se mělo změnit, ale dříve či později potřebujete dojednat i jak to má vypadat když/až to pro tebe bude dost dobré. A co teda ty chceš aby se stalo s tvou sociální fobií? Má zmizet, nebo by stačilo aby byla slabší a ty mohla řešit něco jiného? Může zůstat nějaké množství nepříjemnách pocitů v soc. situaci za předpokladu že tě to nebude omezovat funkčně, nebo dokonce pokud to nebude oblivňovat chování mohou být pocity i silné. Nebo naopak jde hlavně o změnu na úrovni pocitů. Nebo o pocity až tak nejde a jsou problémem nepříjemné myšlenky v těch situacích. Nebo potřebuješ být jistá v nějké jedné či dvou konkrétních situacích a to že třeba nemůžeš jít do davu na koncert až tak řešit nepotřebuješ... A každý na tyhle otázky odpoví jinak. Pro mě je zcela validní oi odověď nechápu nebo štve mě tahle vaše otázka. pak se pobavíme o tom jak ji chápeme a co měla přinést a nakonec se dohodneme. Jediné kdy to nefunguje je když klient neodpoví nic. Viditelně máš k dané otázce co říct, tak to prostě řekni těm terapeutům, myslím že nějak najdete jak se mají do budoucna ptát jinak a jak bys mohla k nějaké odovědi ty dojít když se to nějak přeformuluje.

IOM_NUKSO: Pokud jsou tohle tvoje potíže, tak jejich otázka dává docela smysl. Přeložila bych si ji jako : Co je tvoje priorita ? Chceš začít pracovat na sociální fobii ? Chceš zkusit zpravovat traumata ? Některá ? Všechny ? Spousta lidí není dlouhou dobu připravená na to jít do “trauma work” a to je naprosto Ok. Jen je dobrý aby to ten psycholog/terapeut věděl a zbytečně tě nechtěně neretraumatizoval. Chceš pracovat na DID ? V jaké míře ? Nebo v dané chvíli potřebuješ je akutní stabilizaci stavu ? Chápu že nejraději bys vyřešila všechno hned, ale to mnohdy nejde.

IOM_NUKSO: ZUZKAOU: ;)

ACIDQA: není mojí ambicí objevovat Ameriku, ale co jsem četl tady, byl aspoň částečný client blaming, takže jsem chtěl jen vytáhnout na povrch části Ameriky, o kterých se zas tak často nemluví.

SHAGA: Klient, který přijde a řekne, že mu je blbě, a očekávání nemá žádné, protože nevidí žádné cesty, a ani netuší, co by očekávat mohl a měl, je zcela validní, a ne na vyhazov, že se má vrátit, až bude mít jasno.

Ano. Je to v poradku. Stejne jako patrat po klientove zakazce a ocekavanich, at to vratim k puvodnimu prispevku id iom_nukso. (Vyhazov sis tam dosadil ty.)

Nebudu se dal poustet do nejaky vyrokovky a vzajemnyho curani do dalky. Napsal jsi v puvodnim prispevku “pokud”…, “tak”…. Na zaklade toho jsem reagovala. Pak jsi doplnil, mne to staci.

Souhlasim, ze bude na svete rada lidi, kterym terapie nepomuze, i rada nesikovnejch terapeutu, a taky rada pripadu, kdy si to proste nesedne vzajemne. To jsi asi uplne neobjevil Ameriku. ;)

MORPHLER: ad za prvné - prosím tě, čti lépe, co píšu. Píšu "pro řadu lidí je naprosto k ničemu" - z toho nijak nevyplývá, že je k ničemu pro všechny lidi, nebo že jiné řadě lidí nepomohla.

ad za druhé - ano, nějaké takové studie jsem četl, proto si dovoluju z příkladu zde se vyskytujícího přejít k obecnějšímu problému, protože vím, že existuje. O skupině těch, kterým terapie buď nepomohla, nebo dokonce přitížila, se mluví docela málo. Tady máme jednu takovou, a dostala - ne od všech, pro jistotu dodávám - ťafku, že si za to vlastně může sama. Odpovědnost klienta je přijít. Pokud by odpovědností klienta bylo i sám si pomoct - znát odpovědi na otázky, vědět přesně co chce, vědět kudy do toho, vědět jak začít - pak terapii vlastně nepotřeboval. Klient, který přijde a řekne, že mu je blbě, a očekávání nemá žádné, protože nevidí žádné cesty, a ani netuší, co by očekávat mohl a měl, je zcela validní, a ne na vyhazov, že se má vrátit, až bude mít jasno.

ACIDQA: k předčasným závěrům docházíš ty - viz moje odpověď morphlerovi.

V zadne jine profesi jsem tuhle otazku neslysela a to mam tech problemu docela dost. Vsude je to tak, ze reknu problem a ten clovek mi rekne, co by asi tak slo udelat a pak to vykomunikujem.

Pak ale nevyhledavas spravnou sluzbu, protoze terapie nefunguje tak, ze ti terapeut rekne, co mas udelat a pak to s tebou vykomunikuje. Je to podobne ocekavani asi jako, kdyz se prijdes zeptat obsluhy akvaristiky, jak mas udelat podhledy v obyvaku a cekas, ze ti da krabici se sadrosem a manual.

Mozna by ti pomohlo na tu otazku prave nahlas otevirat tahle sva ocekavani, o kterych pises, ze je mas… a pobabrat se v tom, co bys rada s tim tvym problemem, ktery jak taky pises nize, znas taky moc dobre. On ti pak taky terapeut muze rict, jestli “sedis ve spravnym kresle” treba. ;)

SHAGA: na tohle nemusis mit moc skoly, staci ti zaklady statistiky... abys spocet, ze na zaklade zkusenosti jednoho cloveka, tezko dojdes k takovym zaverum.

SHAGA: za prve survival bias error. - vyvozuješ z těch kteří daný fenomén (to ze jim terapie nepomohla) zažili a vůbec nepočitas ty ktyrým pomohla, ti o tom zpravidla tolik nediskutují.
za druhé samozřejmě, že se to zkoumá a reflektuje a výsledky výzkumu a metastudií jsou docela jednoznačné. bez ohledu na směr terapie, pokud se provádí bona fide, tedy ve prospěch klienta, tak většina lidí co projde terapií je na tom výrazně lépe než lidé s podobnými problémy kteří do ni nejdou. samozřejmě past je v tom většina. části lidí to nepomůže a části lidí to dokonce přitíží. tyto části jsou ale podstatně menší než ta první - ti co z toho mají užitek. tohle ale platí pro celou medicínu a léčbu lidí obecně.