TUILE: Ten princip je, že těmto lidem to nemá u koho procházet (takže je jedno jakého jsou pohlaví). Tj. oni jsou tou autoritou (není nějaká nad nimi - nebo alsepoň na jednání kam takhle přijdou). Obvykle jsou v postavení, kdy někdo potřebuje něco od nich a proto nosí co chtějí (což u někoho může být tričko a džíny). A samozřejmě v tomhle kontextu to může být také (byť podvědomě) otázka demonstrace moci.

A obecně je k tomu silnější tendence u IT firem.

LYRA: bych rekla, ze tohle projde spis chlapum. na zensky sou v tomhle kladeny daleko vetsi naroky.

Tak hodte nejaky korporatni dresscody z dneska. Myslim, ze tema pohovor se hezky rozpatlalo do vsech stran a muze se jet dal.

Mám takovou dětskou radost z toho, když venku najdu bezprizorní zrcadlo, tak se v něm vyfotím. Tedy včerejší vohoz do práce.

Sama se držím u pracovního oblečení formální elegance a připojuji se k těm, kteří tady zdůrazňovali přizpůsobení se situaci/prostředí, ale je dobré i dodat, že ti opravdu velmi vysoce postavení lidé, se kterými jsem kdy jednala - myšleno (spolu)majitelé opravdu velkých mezinárodních firem - bývali vždy oblečení spíše neformálně - mívali prakticky vždy džíny a polokošile :). Ale na tomto levelu mi to vždy přišlo už spíš takové paradoxní potvrzení jejich postavení - jsem tak vysoko, že si dělám co uznám za vhodné.

Vy si asi predstavujete, ze kdyz jsem vznesla dotaz na dziny, tak ze mam v planu tam jit v teniskach a v mikine. Sako, top, tmavy dziny a boty na mensim podpatku podle me nejsou nic neslusnyho, dokonce bych rekla, ze mi to i slusi. Dotaz znel jen ohledne kalhot, ktery bych musela narychlo shanet. Budeme sedet v zasedacce pro navstevy, jen ja a moje sefova, do prostoru, kde se pracuje, se vubec nedostanu.

Kazdopadne jestli vas to uklidni, tak se zadarilo a vcera jsem uspesne poridla par kousku kancl obleceni vcetne kalhot, ktery na tu schuzku hodlám pouzit ;-)

MIDORI: Tak ono to sice není pohovor, ale když si jdu dohadovat podmínky návratu po mateřské, tak zaměstnavatele chci přesvědčit, že jsem na mateřské nezblbla, svoji práci nezapomněla a že mu budu stejně prospěšná jako před tím. Přiměřeným oblečením dám najevo, že jsem nezapomněla "firemní kultúru". U matky, co si kvůli schůzce "odskočí od plotny", se nejspíš očekává, že bude trochu ležérnější, takže bych zvolila něco na úrovni "jako v pátek".

LORAIN: Což vo to, já bych džíny nenosila nikam, žádné ani nemám. Spíš jsem myslela, že by mě zajímalo, jak velký "průser" to bude (myslím ten vohoz), protože některé druhy těhle kalhot vypadají rádoby slušně (skoro by si jeden nevšiml, že jsou to džíny), ale některé (většina) jsou hrozivé.
Nevim no, já bych si taky radši koupila nové šaty, když už teda bych žádné neměla (hrozná představa :D).

TORUVIEL: MIDORI jde do firmy, kde "džíny ani v pátek" To mi přijde dostačující na to, abych je tam prostě nenosila.

SITH: Podepisuju. A vůbec nechápu, že je potřeba to tu tak dlouze řešit. Tím, jak se oblíknu, vyjadřuju taky nějakej názor nebo postoj. Pokud mi někdo přijde jako trhan, budu s ním jako s trhanem taky jednat. Šaty totiž opravdu dělají člověka.


MART1NKA: No tak ty mladý zmrdy snad vychovám, ne? Proč bych se měl smířit s tím, že mi chodí někdo do kanclu jako floutek. Jenom proto, že je mladej?

MART1NKA: Ja na jednom pohovoru mel HR jeste jakz takz oblecenou dobre. Vedouci tymu umastene vyhane triko. Vedel jsem hned, ze tam nejdu.

SITH: Tak v shared services, kde je vekový priemer 27 a už nastúpila generácia vychovaná na internete môžeš byť rád, že im netrčí pol zadku z kalhot. Včera som išla v kancli okolo slečny, čo mala diskoguľa flitrové tričko so špagetovými ramienkami. To sa človek cíti trošku starý a tradicionalistický :).

Já jsem v české firmě pracoval jen jednou, poté to vždy byl korporát nebo střední mezinárodní firma. Dress code nebyl oficálně daný, ale vždy se neoficiálně předpokládalo, že se lidi umí obléct adekvátně ke své pozici. Nikdy jsem do práce nepřišel v kraťasech a nikdy jsem do práce nepřišel v tričku s potiskem. To si nechávám na víkend. To jak se oblékám do práce nejenom že reprezentuje mě, ale i mého zaměstnavatele. A taktéž tím dávám najevo úctu k té druhé straně s kterou mám obchodní jednání. Jak mám brát vážně dodavatele když se jeho obch. zástupce neumí obléknout? Jak mám podepsat smlouvu za x tisíc/milion whatever s někým kdo nemá pár tisíc na slušný oblek? Většina těchto firem toleruje casual, klidně džíny+polotričko, pro dny kdy nejsou schůzky nebo návštěvy z centrály