Jentak se jít projít v noci ven, když nejsou na ulici skoro žádný lidi...poslouchat jenom ty zvuky co se ozývají...halvně v zimě, když je sníh, tak to má svoje kouzlo!:)

Jednou jsem si udělal malou radost, která se pak stala velkou ... vylézt v září na vrcholky Krkonoš, chce to tak kolem 16-17h vyrazit, to už všichni lezou dolů, takže jste tam úplně sami ... konkretně nad Kotelní jámy z Míseček ... planina kolem pramenu Labe osvícená zapadajícím sluncem, nikde nikdo ...

Vzít si nečekaně dovoloneou, vylézt do Krčského lesa s výhledem ku sídlišti, sednout si tam pod strom a poslouchat zvuk města, který je najednou tak daleko. Dá se to vydržet i hodiny.

Na podzim se vydat na nejstarší část Olšanských hřbitovů. To samé v zimě, na jaře a v létě.

SKLIBA: jo a taky se pomalu trousi ta hlina z vlasu :)
ale nejlepsi je to zelene blaticko na hlave, to doma hraju vzdycky domorodce s kreativnimi ucesy na hlave :)

SELLIGAN: přesně...

mimochodem když se vrátím k tomu senu - po obarvení vlasů hennou obvykle pár dní voní vlasy po seně... to naprosto miluju

SKLIBA: jj, takova ta vune slunicka -aaach

než sníh mám mnohem radši vysokou trávu - brouzdat se v ní i kdyby byla navlhlá rosou

SOUSEDKA: obzvlášť když je možné to prádlo usušit na sluníčku

Vůně čerstvě vypraného a vyžehleného prádla...
A v "čerstvém" povlečení - to usnu okamžitě ;o))

dělání andělíčků ve sněhu :)

SELLIGAN: I to se nekdy postesti :) loni na silvestra sme tak dovadeli ve snehu :)

LANMANCZ: nebo se do nej vrhnout tvari dolu :)

projit se po cerstve nasnezenem (neujezdenem, neuslapanem, krasnem cistem) snehu a poslouchat a citit jak lehce praska pod nohama :)

nosit jerabiny nebo listí ve vlasech..

V létě vybrat klasy zrní a celou hrst dát do pusy. Pak postupně vyplivávat přebitky, až mi zbude lepková žvýkačka:-)))

LARK: Ne, to ne, to vždycky nějak přijde samo.

ANIQUE: jeeeej ja uz chci taky sníh a vločky a třpitivé chodníky a zmrzlé kaluže a velké vločky ...aaaach

jit se projit v noci, nejlepe v mlze, sledovat kuzely svetla vytinane poulicnim osvetlenim, poslouchat hudbu a tancovat

Vy ste úžasný ...

když se mi pod rukama postupně objevuje kousek po kousku výsledné dílo...

Miluju věc, kterou zažiju tak jednou až dvakrát do roka.... Je ticho, vlhko, svítí světlounký slabý sluníčko a začne sněžit. Velký chumáče vloček... Je to moment, kdy se zpomalí čas. Letos jsem to už taky jednou zažila a skoro mě to rozbrečelo, protože ty věci jako cesta domů, která trvá 15 minut ve skutečnosti podle hodin trvala 7 minut, podle mého vnímání 30 minut.... Asi jsem plula nad zemí, nebo nevim:)