SOPHINKA: protoze vzdycky, kdyz tamtudy jdu, smeruju do vzdelavaciho ustavu a nemuzu tudiz nikam odjet .) ale to nemelo vubec vyznit smutne, me se to prave libi :)

chodit od muzea na VSE podel Hlavniho nadrazi, poslouchat vlaky a hlaseni rozhlasu a premyslet o tom, jak by bylo krasne, kdybych take mohla nekam jet vlakem.

SUVA_: jj, já jsem takhle našla v bazaru hrnek za deset korun, je teď můj nejoblíbenější :-)

SOPHINKA: anebo si ho nakreslit, když ještě spí :-) (to už jsem ale nedělala dloooouho..., ještě že jsem si na to teď vzpomněla)

DLOUHA_POTVORA: jo to taky miluju, je to úplnej sport najít v sekáči nebo v bazaru nějakej poklad za pakatel:)

nakupovat v obchodech s pouzitym zbozim, miluju antikvariaty, second handy a bazary!

OLIII: hh, to s tou stenou musim taky nekdy udelat..az bude u nas v albertovi nejvetsi duchodcovskej naval! :))

SOPHINKA: kdo by se pod to nepodepsal, je to slast:)

MADELEINE: a rano se vedle nej probouzet...

být první, kdo udělá stopy ve sněhu v naší ulici...

...když se přemlouvám abych šla něco dělat a přitom nic dělat nemusím:)

Usnout po milování v jeho / její náručí ...

Dny, kdy mě nebolí hlava...
a že venku sněží:)

postupne zjistovat, ze nnemoc pomaloucku odchazi.

ted je to jasne... delat stopy ve snehu kde jeste zadne nejsou... :)

OLIII: a ja si myslwela ze sem blazen :o)))

Já si obrovsky užívám, když jedu v noci na kole dom a nikde nikdo neni. Žádný auta, lidi, žádnej život... Jako kdybych měla celý město pro sebe. Potom zahnu na silnici, kde jsou lampy nízko nad silnicí a sleduju svuj stín. Objeví se za mnou, pak mě začne dohánět a když už mě skoro má, tak už jsem pod další lampou a stín je zase vzadu. Takovej stíhací závod, kterej vždycky vyhraju:-)

KACHNY: No to je super, to přesně dělám taky a taky mi to přijde hrozně uklidňující.

TOM: Heh, to mi připomíná, jak jsme jednou pozdě večer nakupovali s kamarádama v nějakým velkým supermarketu. Nejdřív jsme se tam vozili na židlích s kolečkama, potom jsme si žonglovali s ruličkama balicího papíru (moc to nešlo) a když jsme měli platit, tak jsme udělali takovou pantomimickou scénku...jako že chceme zaplatit, ale mezi náma a tou pokladní je neviditelná stěna, takže to nejde. Chvíli jsme tu stěnu osahávali a potom jí jeden z nás jakoby odhrnul. Tak jsme zaplatili a šli. A dost jsme se divili, že nás mezitim nikdo nevyhodil:-)

Sebrat prádlo, kousek po kousku, ještě provlhlé, z balkonu, "vyžehlit" ho rukama, složit ho a složené dát na topení. Ale pak už mě nebaví ho uklízet do skříně. :-)

TOM: jo hrat si z vlasama ...

ve skole sem delavala to ze sem vzala pramnen vlau a hledala rozdvojene konce a zastrihavala je jeden po druhym... moc uklidnujici...

TOM: super:)

před spaním přejíždět prstem po vyplétaným obložení stěny a poslouchat, jak to šustí
schovat hlavu pod peřinu a jen čichat tu vůni - každá voní úplně jinak ;)
stoupnout si v dešti doprostřed zahrady jen v tričku a čekat, až ucítím na těle první kapky :)