ELS: :)

Vždycky když jdu do práce nebo z práce Václavákem, namířím si to doprostřed k obrubníku ohraničujícímu záhony, a skoro pokaždý jdu po něm a vychutnávám si tu malou oázu uprostřed trafficu.

Náhodné a nesmyslné rozdávání náhodných věcí náhodným lidem.

Čím méně smyslu to dává tím lépe, ale musí to udělat radost.

BUBLIFUCK: :)

Líbání po milování. Je to nesrovnatelné s jakýmkoliv jiným polibkem.

GABBIANO: Zrovna dneska jsem se s kamarádama procházela kolem zámku Hluboká a radostně šlapala na všechno zmrzlé:))

Ja jsem si ted z Francie privezla Creme Brulee, uz se tesim az rozbiju lzickou karamelovou vrstvu !!

Nejlepší jsou ty, co v nich vůbec není voda, jen slaboučký led a pod ním prázdno, ty nejlíp křupou. :)

GABBIANO: myslím, že ne; to je taky jedna z mých malých radostí :-)

bylo tu vůbec křupání zmrzlých louží?

kdyz muzu prijet domu treba uz v pul ctvrte a nemusim nic delat :D

MADELEINE: jasne :) musis si lehnout do vany a hned je mit u usi, je to uklidnujici...

Dávat si ve vodě rozpustný šumivý vitamin C rovnou do pusy .)

MOLLY: Jo takhle, jen ty velký, já myslela, že jsi pihatá více od přírody :o) No, tak já mám třeba jednu pihu ... no tralala :o)

SEPHORA: To jde slyšet ?

ELIZHANNAH: dost věcí se dá vykoumat, vylepšit atd. i s minimálními náklady ;-)

posloucham praskani bublin z peny ve vane

SKLIBA: zařizovat bydlení mě taky baví, jenom moc nejsou peníze..., tak zařizuju spíš v představách zatím :-)

MADELEINE: no, ty, co si obkresluju, tak jsou to většinou na rukou a doma si čmárám po nohou...

ale vzhledem k tomu, že tyhle čmáranice vznikaj nejčastějc na veřejnosti, tak jsem si myslim nemalovala nikdy po ničem jinym než po rukou nebo nohou ;-)

TRISSIE: přesně!
taktéž se příležitostně ráda nechám počmárat :-) a nechat se třeba pomalovat hennou, to tam taky patří :-)

a jinak jsem zjistila, že mě vlastně baví zařizovat bydlení... jen mám problémy se držet prostorových dispozic (ale to bude asi nezpůsobeno jejich současným neodstatkem)

Včera jsem zjistila další "odchylku" :o) kterou mám ale někdy z dob základní školy. Když jezdím MHD, ve většině případů si čtu (zbytek poslouchám muziku, nebo přemýšlím). A když dorazím na zastávku s knihou, místo toho, abych pokračovala ve čtení, tak se zastavim. Prostě vytuhnu, sleduju lidi kolem sebe, poslouchám zvuky, neschopna se pohnout (je to podobný pocit, jako když někdo kouká do blba, jakseříká), i když je mi zima, i když je mi vedro, prostě jen stojím a vnímám všechno kolem. a pak se oklepu, otevřu knihu a začnu číst ... a většinou se na prvních pár řádek vůbec nesoustředím :o)