kdyz jdu vecer spat a jsem po dni tak akorat unavena, ze jakmile se zachumlam, tak ulehnu do hlubokeho spanku... ne jako vcera, kdy jsem sice unavena byla, ale (nejspis diky uplnku) jsem usinala asi tri hodiny...

SOPHINKA: já myslim, že SHMAIDA myslela takový to lupnutí korku, kdy ho taháš ven a v lahvi je podtlak..

SOPHINKA: Třeba myslela šumivé... ;)

zvuk při otevření vína
zvuk, když se víno nalejvá... glo glo glo
umytá hlava :)
umytý tělo

BUBLIFUCK: Já Tě žeru :o)

Když jdete čerstvě od kadeřnice, pohodit si hlavou :-)

Když máte dřevěný parkety a mezi nima velký mezery zapadá tam hroozně moc bordelu a když to vysáváte, je to úplně skvělý, hrozně příjemný jak ten písek proudí tou hadicí!!

ráno: otevřít mojí pirátskou truhličku, kde mám jenom naušnice a vybírat si, jaké si to ráno vezmu do práce

škrábánim špičkou lžičky kávový kroužky na hrnečku po vypitym kafi,
poslouchání zvuku napouštející se vany,
ořezávání tužek,
neustálý přejmenovvávání kontaktů v telefonu

a spousty dalších...

LACAMPAGNA: nevidim důvod to vysvětlovat.. kdo ví ten ví a kdo ne..promin:)

VLAJECKA: To je sice hezké, ale stejně tomu nerozumim:)

Když zanoříte lžičku do naprosto tekutého medu a vyndáte ji, zbydou po ní zlatavé bublinky, které se nehýbou ... hůůů.

LACAMPAGNA: vidličky a nože

VLAJECKA: Cože?

a taky ten pocit při variacích s Marikou..nejkrásnější co jsem kdy pocítila:))

miluju, když mají starší lidi kolem očí vrásky od smíchu a taky ňufat obličejem do mojí kočičky:))

MADELEINE: ehm, máš blbě přechodník, "drže" má být! ;-) to já jen, že studuju tu češtinu... ale jinak je to úplně jedno, přechodníky už jsou archaismus a všichni se je naučíme až teprve ve škole ... nebo taky ne :-)))

aj, tak vidim, že já mám naopak ráda chaos... vše zmrveně ukrojený, žádný věci narovnaný... ale je tu jedna posedlost nepochopitelná - a to moje poznámky a sešity, ty musej bejt dokonalý a nesmí být ani list ohnutej... takže jsem vlastně jako vy! ;-)

ne ze by me to vytocilo k nepricetnosti, ale vite kdyz je ten chleba ukrojenej blbe, tak to pak neni z toho jidla zadnej pozitek. clovek to nemuze polozit, protoze nelezi rovne, drzet se to da blbe, protoze je to na jedny strane jak papir a na druhy to ma pet centimetru.
s tekutinou v hrnku sem na tom o trosku lip, ale ne o moc :)

ELIZHANNAH: ELS: taky jo :)

SINHIRIELL: Chleba, chleba, hlavně ten chleba ... víš, tak jsem si vzpomněla, že si jednou ráno otec stoupnul do haly, na sobě měl oblek, chystal se ... někam ... v jedné ruce držíce chléb, ve druhé nůž a velice výrazným hlasem pronesl :: "Madleno, já sem ti několikrát říkal, že se k tomu chlebu máš chovat jinak. Já nevim, proč ty ho vždycky tak zkurvíš ..." ... a to si odkrajuju JEN patičku ... a ROVNĚ ! :o)

ELIZHANNAH: jaja :)

GAF:
ELS:
SINHIRIELL:

ajéje, obávám se, že vám všem veeelmi dobře rozumím :-) mám to ve spoustě věcí taky tak :-) mám na spoustu věcí svoje vnitřní směrnice/úchylky, ale platěj jenom na mě, nikomu jinýmu je nenutím a je mi tudíž jedno, kolik mi kdo nalije vody do sklenice atd. atd. :-)

SINHIRIELL: ...protože to dává přece hlubokej smysl ! Já ti rozumim. Teda - no - rozumim tomu po svym, doufam, že to máš stejně.

GAF: Tyhle obsese jsou divný. Já jsem životně docela bordelář, ale některé věci prostě mají svoje neporušitelná pravidla.

Dokážu žít v naprostém zmatku a nesouladu, ale pak mě vytočí nedostatečně nalitý hrnek, nebo nedolitý. A to že mě to skutečně naštve, i když vím že je to blbost. Snažím se krotit, ale jsem jenom člověk. Tak se všem omlouvám.

SINHIRIELL: ano prosím, taky.

Jen bych rád podotknul, že mně u druhých neštve, když to nedělaj - a doufam, že celý život štvát nebude, je to pěkný. Víš, protože lidi jsou prý často naštvaní na ostatní, že vymačkávaj tubu z pasty odprostřed a tak... Tak doufam, že toho zůstanu prostý celý život teda. Jak od jiných tak od sebe.

ELS: a ještě k tomu úzce výběroví :)))))

GAF: ...a příbory musí být srovnány a chleba rovně ukrojen.

GAF: Tak to jsme ze stejný planety, hehe. Žeby trochu perfekcionisti? :P ;)

Nevim, jestli to sem patří - ale mám takový rituální zvyky už odmalička - skleničku nebo hrníček musim naplnit pitím přesně tak, aby zbyl kousek okraje naprosto správný. To správný vychází z přesně předdefinovaného pocitu, který je intuitivní podle typu tekutiny. Voda a čaj jsou na tom stejně, tvrdé pití je z tohoto vyňato teda, a víno tak zvláštně donapůl-ani-ne nebo donapůl-trochu-víc skleničky. Ale to je asi přímo i etiketa.

A pak ještě skoro vždycky se snažim abych v botách měl oba volné konce tkaniček co nejpřesněji stejně dlouhé.