Tak včera se mi přihodila taková věc. :) Jela jsem na nákupy do Práglu. Náladu jsem měla mizernou, nic jsem nemohla sehnat, všude spousty lidí, na který já vidlák nejsem zvyklá, no prostě pod psa. No, jediný co jsem si koupila, byl takovej duhově barevnej slamáček kterej mě hnedle upoutal. Nepujde nosit ke všemu, ale chystáme se k móři a tam se hodí. No a tak jsem se tak courala nabubřená tou Prahou, otrávená a unavená. No a jedu metrem na Můstek, a najednou, nevim kde, přistoupí k nám do vagónu (mezi ty lidi v oblekách, vyšňořený turisty a cool děcka) pán, oblečenej celkem normálně, ale opíral se o takovou sukovičku, pomalu jak Krakonoš. Žádná vycházková hůl, ale uplně obyčejnej odrbanej klacek, jakejch ležej v lese spousty. No lidi koukali, oči na vrch hlavy. Ale mě to tak zahřálo, že si to ani neumíte představit. Podívali jsme se na sebe, usmáli se a bylo to. Všechna únava, stres i špatná nálada byla fuč. Než jsem vystupovala, vybalila jsem z tašky ten klobouk a narazila si ho na hlavu. Bylo mi fuk, že se absolutně vůbec nehodí k tomu co mám na sobě. Vykračovala jsem si ke staromáku, a lidi už nebyli otravný, ale zajímavý a milý. U orloje jsem měla spich s kamarádkou, než dorazila, dřepla jsem si na obrubník a pozorovala. Lidi, zvířata, nasávala vůně... Zbytek dne jsem si báječně užila. Obrat o 180°. Jak málo stačí. :)
(omlouvám se za takovej blábol, ale ještě mi nikdy nic tak "neprosvětlilo den")