TAMARIX: taky si říkám:)

HELA: Koukám, že všude je to stejný.. :-))

TAMARIX: jé, ba jo, krabici s knoflíkama jsme měli taky, tou jsem se taky nadšeně prohrabávala:))

EETEE: :-)) Platí zvláště u analinových barviček.. Každopádně ten odstín tmavě modré analinky stojí asi u zrodu mého kladného vztahu k modré barvě.. :-)

TAMARIX: A jak nám vždycky rodiče říkali abychom je nejedli, že jsou jedovaté... Jako bychom někdy jedli pastelky?

HELA: Úpně jsi mi připomněla prohrabávání krabice s knoflíkama - různý tvary, různě starý.. Některý si člověk vybaví dodneška a když se náhodou někde vynoří, je to těžká nostalgie. Stejně tak krabice s pastelkama různých velikostí a značek, kterým vládly pastelky inkoustové ukradené ze starých šuplíkových zásob kamarádčina táty.. :-))

HELA: :-)) U nás se zase jeden čas nacházely skleněné kuličky. Ne takový ty divný s tím barevným točitým uvnitř, ale větší průsvitný žlutozelený. to bylo tak radosti.. :-)

HELA: Jéé, to jsi mi připomněla, že když jsem jako malá jezdila s našima na Šumavu, tak jsme se jednou nachomejtli u potoka, a na jeho břehu v lesíku jsem objevila rozházené různé barevné, průhlédné a všelijaké korálky... No uplnej poklad :))

TAMARIX: a když jsem u toho nacházení, teď jsem si vzpomněla, jak jako malá s tátou na procházce jsme našli spoustu korálků, ale ne těch obyčejných kulatých, ale různých ozdobných, složitých, jaké jsem ještě neviděla, korálky ze kterých visely další korálky a tak... a to byla fascinace - našli jsme poklad:) no, možná jich nebylo tak moc, ale mně to zůstalo ve vzpomínkách jako velká igelitka odhozená u cesty:)

a před jedním domem v sousedství někdo rozsypal takové ty maličké skleněné drahokámky, ty jsme tam s děckama nadšeně chodili sbírat:)

dneska jsem si v parku nasbírala velkou kytici barevných javorových listů:)

TRISSIE: jé, dva večerníčky, to zní úžasně:)

TAMARIX: jo, já našla na horách v hotelu takový ten průhledně zelený se třpytkama a to byl poklad:)))

SKLIBA: U babičky jsem jako malá objevila takovej průhledně žlutej se třpytkama. Netuším, kde se tam vzal, ale doteďka si naprosto přesně vybavuju ty pocity fascinace, který jsem měla.. :-))

Já jsem si před pár lety přivezla hopíka z Domažlic, je velký jako tenisák... ;-)
Jsem z něj unešená vždycky, když se na mně někde vykoulí...

SKLIBA: Hopíků mám pořád tunu :)...jsem ráda, když je někdy objevím :).

HELA: hopíci!!! já je jako malá měla děsně ráda, vždycky jsem s nimi blbla doma na chodbě a schválně počítala, kolikrát se dokáže odrazit mezi stropem a podlahou :-) nejlíp ze všech skákal obyčejný modrý, než jednoho dne prasknul a nejhůř průhledný se třpytkama - ještě ho někde mám :-)


mno a nová radost - pravé barevné, blýskavé, vzorované ap. origami papíry, o kterých jsem jako dítko snila, protože byly nafocené v knížce, kterou jsem tenkrát dostala a ze které jsem se učila - a teď s nimi pracuju a vzpomínám :-)

prorazit ochrannou folii u pixly na léky

nalít mlíko do kávy ve skle, šáhnout kočce na bříško, když vrní, napustit si vanu uprostřed dne, poprvé otevřít plechovku nebo tubu s barvou-jak to zavoní.

Baví mě pozorovat křečka, jak se cpe.

zalezt si pod perinu pod kterou spal a nechat se ji obejmout .o)