HELA: hopíci!!! já je jako malá měla děsně ráda, vždycky jsem s nimi blbla doma na chodbě a schválně počítala, kolikrát se dokáže odrazit mezi stropem a podlahou :-) nejlíp ze všech skákal obyčejný modrý, než jednoho dne prasknul a nejhůř průhledný se třpytkama - ještě ho někde mám :-)


mno a nová radost - pravé barevné, blýskavé, vzorované ap. origami papíry, o kterých jsem jako dítko snila, protože byly nafocené v knížce, kterou jsem tenkrát dostala a ze které jsem se učila - a teď s nimi pracuju a vzpomínám :-)

prorazit ochrannou folii u pixly na léky

nalít mlíko do kávy ve skle, šáhnout kočce na bříško, když vrní, napustit si vanu uprostřed dne, poprvé otevřít plechovku nebo tubu s barvou-jak to zavoní.

Baví mě pozorovat křečka, jak se cpe.

zalezt si pod perinu pod kterou spal a nechat se ji obejmout .o)

TRISSIE: Youtube pravilo :-) :

jarní verze: http://www.youtube.com/watch?v=55zUpnvbE8U&feature=related
letní verze http://www.youtube.com/watch?v=YfSft4Q9R1I&feature=related
zimní verze: http://www.youtube.com/watch?v=55zUpnvbE8U&feature=related

Asi už to nedávaj, jak se lze dočíst v komentářích..

EETEE: no já už ho hodně dlouho neviděla:-)

TRISSIE:
HELA: Takhle ten večerníček začíná pořád, ne? Alespoň mám pocit, že jsem to k velké radosti někdy před rokem na Slovensku viděla...!?

HELA: jé, děkuju za osvěžení vzpomínek!
Jako malá jsem trávila léto u babičky na jižní Moravě, kde jsme chytali jak českou, tak slovenskou (a samozřejmě československou) televizi, takže jsem měla dvoje večerníčky, a na baču si pamatuju!

HELA: "učit se od malých dětí by to chtělo:)" - jojo.. :-)) Já se učim od malých dětí ve velkých lidech.... (některý lidi se sami před sebou a před tim, co se děje, schovávaj míň jak jiný)

Jo, takovej dědův šuplík kdysi.. a půda. :-) To mi připomíná, jak jsem na meditacích měla radost z chůze a meditace při jídle mi pak vydržela nejdýl ze všech- meditační soustředěnost by to chtělo. .o)

HELA: s tim bacou se mi uplne pripomelo neco, co znam, ale nemohu si to vybavit, ani na jutubu sem nenasel...

což mi připomíná další dětskou radost - promítání Vlka a zajíce z níže zmíněné kamery, bez zvuku, s občas přeskakujícími filmovými políčky, u dědy a babičky na Slovensku:)
a slovenské večerníčky, při kterých neběhal přes obrazovku Večerníček, ale bača s pejskem, kterého po skončení pohádky v létě nechal spát venku a v zimě ho vždycky pustil dovnitř - a já čekala, kdy ho pustí... :)
nostalgie jak hrom:) zdá se, že jako dítě jsem měla vlastně radost prakticky ze všeho... učit se od malých dětí by to chtělo:)

TAMARIX: jo, skoro lituju, že už mám vyklizeno, doufám, že táta za pár let někde vytvoří další zajímavý nepořádek:)
i když je škoda, že nepořádek už není, co býval, ten nejstarší, co se hromadil léta a léta už od dob, kdy vrcholem moderní techniky byla kamera s takovými těmi velkými kotouči filmu, ze kterých promítalo bez zvuku... tak takový kvalitní nepořádek z pořádně starých věcí dneska aby člověk pohledal... :)

HELA: Ty šuplíky je jasná věc.. :-) Taky půdy a jiný prostory s odloženýma věcma.. Malá radost, která trvá už od dětství.. :-)

KLAIR: Dáě mi chipsy a časopis nebo chceš vyprat? :D

KOVOVAMINCE: Přijd někdy na návštěvu :)

ráda peru...a vždycky se těšim na to až budu vyndavat a věšet čístý prádlo..a líbí se mi jak ty věci voněj..:)
Taky miluju povlečení když ho přes den nechám na balkoně..jak je vyvětraný a voní..
Stlát postel..
Taky se ráda koukám přes výlohu na boty, kabelky,šaty nebo jiný věci na který nemám..:D
Ráda si čtu časopisy v kuchyni a ujídím u toho třeba chipsy nebo tak..

tohle audítko ve mě vždycky vyloudí takovej přiblblej úsměv, je to taková malá rodost, která mě uklidní a prosvětlí mi večer :)

a včera jsem si připomněla, jak jsem se jako malá hrozně ráda přehrabovala v šuplících tátova stolu a věcmi ve sklepě a tak dál... byl to úžasný nepořádek, ve kterém se dalo najít spoustu překvapení, jako pečetní vosk, skleněné těžítko s fotkou staré Prahy...

včera jsem čistila jednu z posledních skříněk v bývalé tátově pracovně a našla jsem tam mezi různými podezřelými zbytky malý papírový sáček plný nějakých kulatých věcí... tak s trochou strachu sáhnu dovnitř... a on byl plný různobarevných hopíků:)))

a zároveň jsem si tím i připomněla, jak jsem kdysi hopíky milovala, jak jsme je s holkami sbíraly, různý typy a různé barvy, a každou přestávku ve šlole si s nimi hrály, až je nakonec oficiálně zakázali, protože nám je kluci brali a prali jsme se o ně, pak jsme si s nimi hrály potají na školních záchodech:)

poslední dobou hodně ujíždím na barvách - ráda se procházím v obchodech kolem ovoce, nebo kolem květinářství... nebo i takové krabice různých džusů vyskládané vedle sebe na regále můžou být docela pokoukání:)