Plavat v prázdném bazénu a pozorovat tu klidnou hladinu všude kolem mě a vstřebávat to podivné ticho, které je narušeno pouze od malinkých vlnek od mého těla...:)

cizi Mala radost na velkych haldach noveho (provodinskeho) pisku u Machace :)

Já si udělala snové nedělní ráno. Vzbudila jsem se ve čtyry v noci po fakt divnym snu. Převalovala jsem se a nemohla usnout. Rozhodovala jsem se, jestli se pokoušet dál spát a nebo prostě vstát, což normálně vážně nedělám. Zvolila jsem druhou možnost s tím, že vezmu psa a pujdu se podívat na východ slunce. Tátovi, kterej šel zrovna spát jsem popřála dobrou noc, probudila Indouše a vyrazili jsme. Vylezli jsme tady u nás za barákem na pole a čekali. Brodila jsem se metrovou orosenou trávou, takže jsem za chvíli byla na kost promáčená. Při tom co chvíli někde vyskočila srnka, co jsme jí vyrušili od snídaně. Asi v půl šestý konečně to sluníčko vyběhlo a já si řekla, že fakt nemá cenu jít domu, že ještě chvíli počkám a pujdu pro pečivo. V krámu otvíraj v sedm, takže jsem se toulala po okolí. Zašla jsem k řece, kde se vedle ní v žitnym poli rozpouštěl noční opar mlhy. V žitu probleskovaly vlčí máky a byla to nádhera. Vyráchala jsem si zmrzlý nohy v řece, a pak jsem tam na takovym betonku hodinku ležela a hřála se a sušila na sluníčku. Nakonec, v půl sedmý jsem vyrazila přes město do krámu, nakoupila a po cestě domu posnídala ještě teplej croissant. Bylo to tak zvláštní ráno, že za pár let nebudu vědět, jestli to byla skutečnost, nebo jenom sen. :)

...dneska jsem nasedl do metra, sednul si a myšlenkama lítal někde daleko...najednou koukám, že na dveřích vagonu sedí zatoulaná můra...chvíli jsem ji jen tak pozoroval, až ji vyrušili nastupující lidi...můra začala poletovat po vagonu až si mi sedla na nohy...v tu chvíli jakoby se celej svět zastavil...nechal jsem ji na sobě sedět a když jsem vystupoval, tak jsem ji vzal s sebou a venku ji pustil......přišlo mi to jako nějaký zjevení:)...

Dneska jsem nejake stare pani pomohla s taskou nakupu domu, je neuveritelny, co takova blbost udela..mela radost.
Ja jsem se celou cestu domu usmivala a jeste to slunicko k tomu! Proste bezva!

jako malá jsem ležela zemi a pozorovala strop a představovala si jaký by to bylo, kdybysme po stropě chodili jako po podlaze.

WOAM: :)) Já si včera koupila samonafukovací karimatku, ale takový srandy s ní jistě neužiju ;D

Včera jsme si přinesli domů nafukovací postel. (Už to samo o sobě je super, jsou na ní vyboulený nafouknutý pruhy jako ve skákacím hradu pro děti. Bylo to, jako bych si v takovým hradu ustlala, ani jsem nemusela přetěžovat fantazii, prostě to takový bylo. =)) Najednou jako by mi bylo znova pět let.)
Než se taková postel začne používat, tvrdí návod, že by se měla skoro nafouknout, sfouknout a úplně nafouknout. Nafukovala se elektrickou pumpičkou, ale protože to dělalo rámus, tak jsme ji (pozdě večer) vyfukovali jen vlastní silou, abychom zbytečně nebudili sousedy. 1) rozplácnout se na to skokem plavmo jako žába je naprosto neuvěřitelnej pocit 2) když jsme si na to lehli s přítelem oba, tak jak se to vyfukovalo a my padali k sobě/na sebe do dolíku uprostřed a kolem nás se vzdouvaly ty hradby ze vzduchu =)) jéje, jak já si jako malá ráda dělala "hnízdečka" z peřin a polštářů, za který už jsem neviděla, když jsem si lehla dovnitř. A ještě nakonec 3) když už to bylo skoro vyfouknutý, tak jsem zjistila, že když zatlačím rukama do polštáře, můžu měnit ten tón proudu zvuku, když vychází. A tak jsem si zahrála ovčáky čtveráky... =)) ježiš to je super věc, taková nafukovací postel!

Ráno vstát jako poslední, sejít po schodech do kuchyně, a slyšet jak mi máma říká "kafe už je udělaný, nalej si". Takovej příjemnej pocit domova...

http://relax.lidovky.cz/dobrodruh-preletel-la-manche-na-zidli-privazane-k-heliovym-balonkum-112-/ln-zajimavosti.asp?c=A100528_154344_ln-zajimavosti_tsh

SHERY: tohle dela moje ditko taky a ja se tim nechavam unaset, takze to delam taky :) a pak vypadame spis jako segry :)))

včera jsem zkoušela jít po úzkém obrubníku na okraji trávníku.... dětská nostalgie :))