• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LARKmalý radosti podle Amélie z Montmartru
    ELEMENT_CEZET
    ELEMENT_CEZET --- ---
    TRISSIE: :)...tak to je dobře:)...každej by měl mít svoji:)...a až to vyřešíš s tím vstáváním, tak dej vědět:)...rád se poučím, ani u mě to není žádnej šlágr:)))...
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    ELEMENT_CEZET: mám takovou krabičku, a je v ní docela plno, neboj :-) jen s tím vstáváním jsem na štíru :-)
    ELEMENT_CEZET
    ELEMENT_CEZET --- ---
    TRISSIE: děkuju za milá slova a palce si vážím:)...a nezáviď;), radši zejtra ráno vstaň se sluncem, přivítej ho, poděkuj mu za to, že svítí a že ho můžeš vidět...nemysli na nic a místo toho nech všechny svoje myšlenky, ať už příjemný nebo nepříjemný jen tak plynout a ten klid se taky dostaví...už několikrát (většinou náhodou a třeba i pro probděný noci) se mi to poslední dobou podařilo a je neuvěřitelný, co to s člověkem udělá pro zbytek dne:)...tak nějak ti dojde, že není vůbec nic důležitějšího než to, že existujeme...ostatní je jen ten zbytek (tedy od slova zbytečný:))...

    ...krabičku, o které mluvíš mám:)...a moc se snažím do ní víc vkládat než z ní brát(šetřím na horší časy:)...ale když je nejhůř, tak z ní vytahuju přesně podobné zážitky:)...je dobré mít takové krabičky:)...tak snad i ty máš něco podobného a přeju ti, aby v ní bylo tak natřískáno, že už se tam nic nevejde:)...a ještě jednou děkuju, potěšilo:)...
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    ELEMENT_CEZET: já jsem absolutní odpůrce palců tady na nyxu, ale ten tvůj popis mě naprosto dostal... važ si toho, je to poprvé a možná i naposledy, co někomu ten palec nahoru dávám.

    krásná chvíle, závidím... tu stojí za to uložit do krabičky nádherných vzpomínek a vytahovat jen při výjimečných příležitostech.
    ELEMENT_CEZET
    ELEMENT_CEZET --- ---
    ...ráno jsem musel vstát brzy kvůli služební cestě...nevyspalej, naštvanej a úplně bez nálady jsem se vypotácel v půl sedmý z baráku, když mi zazvonil telefon a já zjistil, že se služební cesta nekoná...místo toho, abych puknul vzteky nad zbytečným vstáváním, jsem se usmál na vstávající slunce a namířil si to do jedný útulný kavárničky, kde jsem kdysi dávno pracoval...byl jsem tam jediný zákazník, dal jsem si kafe a něco k snídani...všude byl naprostej klid a ticho, dokonce i obsluha usnula v křesle...dojedl jsem a jen tak seděl, koukal kamsi do pryč a nechal myšlenky rajzovat mojí hlavou, tak jak samy chtějí...čas v tu chvíli neexistoval...

    ...zpět do reality mě přivedl až motýl, který přiletěl otevřeným oknem a přerušil tak sloupec slunečního světla, které zářilo dovnitř a obarvilo tak smítka poletujícího prachu na malinké duhovky...a přesně v tu chvíli někdo vepředu pustil aparaturu a z reproduktorů začal zpívat Luis Armstrong svůj Wonderful world...a musel jsem s velkým Satchmem souhlasit: Svět dokáže být kurva krásný místo:)...a záleží jen na nás jaký si ho uděláme...stačilo se jen vrátit do pelechu a o všechno tohle bych přišel...a to by byla velká škoda:)...
    BOUKYNA
    BOUKYNA --- ---
    Plavat v prázdném bazénu a pozorovat tu klidnou hladinu všude kolem mě a vstřebávat to podivné ticho, které je narušeno pouze od malinkých vlnek od mého těla...:)
    FELIS
    FELIS --- ---
    cizi Mala radost na velkych haldach noveho (provodinskeho) pisku u Machace :)

    ICOUCH
    ICOUCH --- ---
    Já si udělala snové nedělní ráno. Vzbudila jsem se ve čtyry v noci po fakt divnym snu. Převalovala jsem se a nemohla usnout. Rozhodovala jsem se, jestli se pokoušet dál spát a nebo prostě vstát, což normálně vážně nedělám. Zvolila jsem druhou možnost s tím, že vezmu psa a pujdu se podívat na východ slunce. Tátovi, kterej šel zrovna spát jsem popřála dobrou noc, probudila Indouše a vyrazili jsme. Vylezli jsme tady u nás za barákem na pole a čekali. Brodila jsem se metrovou orosenou trávou, takže jsem za chvíli byla na kost promáčená. Při tom co chvíli někde vyskočila srnka, co jsme jí vyrušili od snídaně. Asi v půl šestý konečně to sluníčko vyběhlo a já si řekla, že fakt nemá cenu jít domu, že ještě chvíli počkám a pujdu pro pečivo. V krámu otvíraj v sedm, takže jsem se toulala po okolí. Zašla jsem k řece, kde se vedle ní v žitnym poli rozpouštěl noční opar mlhy. V žitu probleskovaly vlčí máky a byla to nádhera. Vyráchala jsem si zmrzlý nohy v řece, a pak jsem tam na takovym betonku hodinku ležela a hřála se a sušila na sluníčku. Nakonec, v půl sedmý jsem vyrazila přes město do krámu, nakoupila a po cestě domu posnídala ještě teplej croissant. Bylo to tak zvláštní ráno, že za pár let nebudu vědět, jestli to byla skutečnost, nebo jenom sen. :)
    ELEMENT_CEZET
    ELEMENT_CEZET --- ---
    ...dneska jsem nasedl do metra, sednul si a myšlenkama lítal někde daleko...najednou koukám, že na dveřích vagonu sedí zatoulaná můra...chvíli jsem ji jen tak pozoroval, až ji vyrušili nastupující lidi...můra začala poletovat po vagonu až si mi sedla na nohy...v tu chvíli jakoby se celej svět zastavil...nechal jsem ji na sobě sedět a když jsem vystupoval, tak jsem ji vzal s sebou a venku ji pustil......přišlo mi to jako nějaký zjevení:)...
    LARK
    LARK --- ---
    IN_DIE: taky!
    RUSALKA
    RUSALKA --- ---
    Dneska jsem nejake stare pani pomohla s taskou nakupu domu, je neuveritelny, co takova blbost udela..mela radost.
    Ja jsem se celou cestu domu usmivala a jeste to slunicko k tomu! Proste bezva!
    HELA
    HELA --- ---
    pozorovat stíny letících ptáků (když už je konečně sluníčko:)
    IN_DIE
    IN_DIE --- ---
    jako malá jsem ležela zemi a pozorovala strop a představovala si jaký by to bylo, kdybysme po stropě chodili jako po podlaze.
    ELS
    ELS --- ---
    WOAM: :)) Já si včera koupila samonafukovací karimatku, ale takový srandy s ní jistě neužiju ;D
    WOAM
    WOAM --- ---
    Včera jsme si přinesli domů nafukovací postel. (Už to samo o sobě je super, jsou na ní vyboulený nafouknutý pruhy jako ve skákacím hradu pro děti. Bylo to, jako bych si v takovým hradu ustlala, ani jsem nemusela přetěžovat fantazii, prostě to takový bylo. =)) Najednou jako by mi bylo znova pět let.)
    Než se taková postel začne používat, tvrdí návod, že by se měla skoro nafouknout, sfouknout a úplně nafouknout. Nafukovala se elektrickou pumpičkou, ale protože to dělalo rámus, tak jsme ji (pozdě večer) vyfukovali jen vlastní silou, abychom zbytečně nebudili sousedy. 1) rozplácnout se na to skokem plavmo jako žába je naprosto neuvěřitelnej pocit 2) když jsme si na to lehli s přítelem oba, tak jak se to vyfukovalo a my padali k sobě/na sebe do dolíku uprostřed a kolem nás se vzdouvaly ty hradby ze vzduchu =)) jéje, jak já si jako malá ráda dělala "hnízdečka" z peřin a polštářů, za který už jsem neviděla, když jsem si lehla dovnitř. A ještě nakonec 3) když už to bylo skoro vyfouknutý, tak jsem zjistila, že když zatlačím rukama do polštáře, můžu měnit ten tón proudu zvuku, když vychází. A tak jsem si zahrála ovčáky čtveráky... =)) ježiš to je super věc, taková nafukovací postel!
    FENG_HUANG
    FENG_HUANG --- ---
    Ráno vstát jako poslední, sejít po schodech do kuchyně, a slyšet jak mi máma říká "kafe už je udělaný, nalej si". Takovej příjemnej pocit domova...
    FREELA
    FREELA --- ---
    ZUSKA: a pak se patlat v tom vosku...
    ZUSKA
    ZUSKA --- ---
    když sfouknu svíčku,tak vůně kouře
    GABBIANO
    GABBIANO --- ---
    Taková malá radost, ale dost často i starost jsou vůně a pachy, které jezdí výtahem ještě dlouho po tom, co z něj vystoupil jejich původce.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam