TAMARIX: Já snad budu brečet! Díky! Tohle byla moje nejoblíbenější hračka, když jsem byla škvrně. Vozila jsem ho všude sebou. Ale hlavně, když jsme jeli na vodu, uvázala jsem mu do závitu provázek a on pak plul vedle lodi. A někdy se tak zadařilo, že udělal pár pohybů jako skutečný delfín a to jsem pak byla nejšťastnější... Ještě jednou díky.

TAMARIX: No to je souprava - pěna i s plavidlem - to nemá chybu. Vyrážím do Tety!

GABBIANO: Nebo tohle: [ QUAACA @ ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA V OBRAZECH, ODKAZECH A VE VERŠÍCH ] ;-)

Včera jsem si oživila velkou malou radost z dětství. Napustila jsem si vanu s pěnou a dělala jsem si v tý pěně chodbičky. Příště to chce kačenku nebo lodičku, aby tím proplouvala.

koukat se na bílá oblaka a vidět v nich různé tvary, bytosti a výjevy :)

ANIQUE: Podobný zážitek včera při hlazení malých králíčků - měli naprosto sametové kožíšky :)

Jojo, vyklízet klec potkaní mamince a držet v rukou 15 miminek najednou:) ....ještě slepých:)

když se probudíte, dozvíte se, že ještě můžete spát a až se probudíte podruhý, čeká na vás snídaně do postele :)

Včera večer jsme vyrazili do Slávie. Živá muzika (piano), lidi, hrnoucí se po představení z Národního, prostě atmosféra. To něco nepopsatelného, co je ve zdech, ve vzduchu, v nábytku. Navíc jsme tam byli s jedním báječným starým pánem, který nám líčil, jak tam chodil jako studentík. No prostě hodně velká malá radost. Mám z toho ještě dneska takový povznesený pocit.

koupit si pár braníků/flašku vína, vybrat ten nejslunečnější den dokud to jde a jít na šlapadla na celý odpoledne, ať to stojí co to stojí....musím než bude zima!

Mám ráda pocit očekávání. Když se na něco těším. Třeba vím, že někdo přijde v pět a strávíme hezké odpoledne. Tak už od rána mám skvělý pocit a čím víc se blíží pátá, tím je moje duše rozjařenější.

... vezmu si novou knizku a posloucham k ni muziku... citim jak me rozehrivaj rytmi a unasi dej, vse se prolina a zvazuje do hromady... nejuzasnejsi na tom je, kdyz si pozdeji pustim tu konkretni hudbu vraci se mi obrazy a pribehy prozite v knize...

Když jsem byla předevčírem s kamarádkou a jejím ročním synkem na pískovišti... postavit co největší hrad a uchránit ho před ostatníma dětma:) Byla jsem tak zabraná do hrabání se v písku a zpevňováním opevnění, že jsem si ani nevšimla příchodu mého přítele... Pak ten písek za nehty a v botách a pocit naprostého odreagování...

zakoupením termohrnku se sbírka mých malých radostí rozšířila o pití teplého čaje s citronem kdekoliv venku

jedna z mála věcí kvůli kterým se těším na zimu - pořádně se nabalit a jít na dlouhou večerní procházku studenou rozsvícenou Prahou, nejlíp když vám křupe sníh pod nohama
a vaření litrů a litrů svařáku při kažý příležitosti:)