LUCIASHECK: Nikdy nezapomenu na jednu věc, i když to byla spíš bolístka než radůstka... Poprvé když jsem se pořádně viděla s přítelem to bylo o silvestru před šesti lety - přijel k nám do města přesně na 24 hodin. Ještě jsme spolu vůbec nebyli, jen jsme si dva měsíce náhodou psali. když po těch 24 hodinách odjel, tak jsem šla domů a každou chvilku jsem se otočila, že mu chci něco říct a on byl pryč.... Prostě mi přirostl:) Nervózní jsem nebyla, protože to byl jen kámoš na mejlování na téma jak je svět hroznej - ale po jeho odjezdu mi došlo, že mě opravdu bolí, že ho nemám vedle sebe... a jsme spolu.

A radůstka - za chvilku dorazí domu:)

mam ráda období na začátku vztahu, kdy ti dva dotyční ještě neví, na čem vlastně jsou, to vzájemné oťukávání, poznávání se, příležitostnou rozpačitost, když člověk neví, jak daleko může v různých věcech zajít a následnou radost z každé maličkosti... kéž by to vydrželo déle než pár týdnů :D

PEPAZDEPA: Malou radost mi udělal Tvůj nick! ;-)
"Pepa z depa" byl společně s "Karlou traktoristkou" na základce oblíbenou fiktivní postavou na kterou se sváděly maléry... ;-)

Já rád když otevřu flašku nějaké limonády a prvně naleju do sklenky, tak tam mám plno pěny, tak honem rychle vysaju co nejvíc pěny se dá :-D Do pivní pěny se tolik nehrnu. :)

miluju prvni lzicku :)

Tu prvni lzicku, kdyz si do sveho latte nasypu cukr a pak lzickou "sliznu" tech par krupicek cukru, ktere ulpi v naslehanem mlece :)

...a vubec - davat si dobré a dobře udelane latte je mala velka radost :-)

dneska jsem po dlouhé době zase viděla psát někoho na tabuli a zjistila jsem, že se mi strašně líbí, když vezmete mokrou křídu a něco s ní napíšete na suchou tabuli, tak jak se ten nápis začne tak hezky pozvolna objevovat...

moc rada ted chodim vecer kolem hrbitova.. diky zaplave svetylek a te atmosfere si pripadam jako v pohadce ;)

Jedu domů z přednášky, autobus plný přepracovaných unavených naštvaně vypadajících lidí a uprostřed té malátnosti sedí malá dvouletá holčička, na všechny se směje a oni jí, ač pomalu, úsměv prostě musí opětovat.. Je bezva pozorovat ty lidi, jak postupně se začínají usmívat..
Jak si rozzářit den :).

Jak si vyrobit duhovou kuličku:)

Když svítí slunce, tak zavřu oči, nastavím mu obličej a nechám jeho paprsky, aby mě chvíli hladily po tvářích…pak, po nějaké době, otevřu jedno oko…ale jen trochu!...tak, abych se díval skrze své řasy…slunce se v ten okamžik promění v duhovou kuličku, která se leskne a mění v závislosti na tom, jak moc velkou nebo malou škvírkou se na něj dívám:)…vyzkoušejte:)…

LUCIASHECK: to musim nekdy zkusit .) zatim brazdim jen malo frekventovane silnice a jezdim spis pomalu kvuli zveri .) ale na druhou stranu me bavi objevovat ty silnice - co znam spis za denniho svetla - i v noci. jsou pak uplne jiny!

URTSCHA: taky nejradsi jezdim v noci... vubec nejvic jsem si uzivala v noci nemecky dalnice... pedal u podlahy, nemuset nic resit a jenom poslouchat

mě baví jet v noci vlakem a koukat do krajiny,
anebo autem na daleký výlet a poslouchat přitom rádio

to mně dneska udělalo krásně na duši vidět, jak se sám od sebe spustí list ze stromu a pomalu se snáší k zemi jako pírko...

vzdycky mi udela radost nejakej nevsedni vizualni vjem, kdyz vidim neco neobvyklyho (byt je to prkotina), co beznej nudnej den povysi na daleko zajimavejsi.
sel jsem pesky z chaty a v okrajove casti mesta v jedne ulicce mezi stromy a domy, jsem videl v dalce jakejsi mumraj deti a dospelych. byl jsem dost daleko a nemohl jsem rozeznat, co se tam deje. jakmile jsem se dostal trosku bliz, bylo mi to hned jasny, ty deti mely zapaleny lampiony. jak jsme se dostali k sobe, musel jsem tim davem proklickovat a porad jsem tem detem cumel na ty krasne svitici lampiony a porad se za nema otacel. bylo to puvabny.

moje malá radostná úchylka: v divadle nebo v kině hladím přítelovu ruku. skoro celé představení.